Polar odevzdali pražskému publiku své hardcore riffy i srdce

Autorkou článku je Anna Stoklásková.

RFP Concerts si pro začátek týdne nemohli vybrat lepší prostory, ani sestavu, a přilákali do podzemních prostor Café V Lese všechny hardcore srdcaře. Britské Polar doplnili tuzemští zástupci Marked As An Enemy, a bylo jasné, že půjde o výjimečný večer. I tak bylo očekávání překonáno o parník!

Moji oblíbenci Marked As An Enemy patří už mezi stálice poctivého tuzemského metalcoru. Kluci to měli, jak sami přiznali, téměř všichni ze svých domovů co by kamenem dohodil a na stage vlétli v plné síle. Jejich živelné a sympatické vystupování naživo je srovnatelné s mnoha zahraničními kolegy a já doufám, že v nejbližší době je konečně čeká nějaký výraznější a zasloužený průlom za hranicemi. Kluci zahráli setlist složený převážně z posledního EP „War of Mine". Zazněla „Unlovable", „Gone", ale i „Ghosts" z alba „Meanwhile". Nebyl čas ztrácet čas. Prostor mezi pódiem a publikem se zmenšoval a odvážili se i první mosheři, což kapela kvitovala s povděkem. Publikum nadšeně hecovali a frontman Radek Polánský několikrát poděkoval za účast, protože pondělí není obecně z hlediska návštěvnosti zrovna oblíbeným dnem na koncert. Ale komu by pondělí vadilo, když se i mezi cizími lidmi cítíte jako doma! MAAE večer skvěle uvedli a ve stejném duchu se hodlalo pokračovat.

Polar patří ke kapelám, které se v undergroundové scéně pravidelně prosazují a patří mezi její výrazné zástupce. Hudebně se drží svého receptu na emotivní, melodický hardcore a zůstávají věrní tomu, co umí nejlépe. Jejich typická těžkotonážnost (v dobrém slova smyslu) se střídá s chytlavými, až hymnickými refrény, a dokážou být ve svém vlastním zvuku konzistentní. Jak se nám sami svěřili v rozhovoru na festivalu Fajtfest, nebojí se zkusit něco nového, ale zároveň si chtějí ponechat ty prvky, na které jsou lidé zvyklí a které očekávají. Krom zpěváka Adama Woodforda prošla kapela kompletní obměnou a je cítit nový impuls, který vnášejí noví členové. Polar sice brázdí pódia už nějaký pátek ale do každého vystoupení vždy vloží maximum. Nejinak tomu bylo i v tento večer. Jak jsme už u nich zvyklí, atmosféra, a s ní i teplota v klubu, stoupala od prvního akordu. Díky prostorům Café V Lese se smazala jakákoliv bariéra a všichni jsme si užívali kontakt s kapelou z bezprostřední blízkosti. 

Navzdory menšímu prostoru byl i samotný moshpit velmi vstřícný a přátelský. I když docházelo sem tam ke kontaktu s okolo skákajícími, všichni se k sobě chovali velice ohleduplně a panovala téměř rodinná atmosféra. Kytaristé si sem tam odběhli mezi moshery a i sám zpěvák Adam Woodford byl několikrát v centru circlepitu, tedy v jeho miniverzi. Několikrát vyhecoval i wall of death a nechyběla ani runda panáků, kterou si kapela připila na pódiu. Připravený setlist obsahoval skladby z posledního alba „Five Arrows", jako „We Won't Sleep" a „A New Mentality", ale i oblíbené „Devil" nebo „Black Days". Nechyběl ani song „Deus Ex Machina", v originále s Andrewem Neufeldem z Comeback Kid. Dočkali jsme se i posledního vydaného singlu „Johatsu", který je z mého pohledu bezchybný a věřím, že se brzo můžeme těšit na další skvělé album. Fantastická atmosféra byla zachovaná po celou dobu setu až po zdánlivě poslední skladbu „Swimming with Sharks". Ještě ale musela sborově zaznít „Breathe" a celý koncert tak vyvrcholil perfektním emotivním závěrem. Rádi tak tentokrát uvěříme prohlášení z pódia, že pražský koncert je zatím nejlepší zastávkou z celé tour.

Z takových akcí se odchází jen velice těžko. Dostali jsme poctivý a syrový britský hardcore, ale naservírovaný takovým stylem, že ani po několika dnech na něj nemůžete přestat myslet. Tyhle prostorově menší, ale přátelské a srdcem i nadšením velké koncerty mají pro scénu stále obrovský význam a určitě na ně nezapomínejte! Sice bylo pondělí, ale musím zakončit ikonickým: At least our hearts had adventure!

Úvodní fotografie pochází z oficiálních webových stránek festivalu Rock for People.