„Pal vocuď, hajzle,“ vzkazuje Jasná Páka Putinovi.

Příjemné prostředí Ledáren Braník, kde se střídají koncerty různých žánrů, přivítalo v úterý 18. 7. novovlnnou legendu Jasnou Páku. V početném publiku převažovali třicátníci, čtyřicátníci a výše, kteří neváhali vzít na kapelu svého dospívání či mládí i své potomky. Všichni si přišli užít muziku, a proto panovala velice přátelská atmosféra.   

Úderem osmé hodiny spustila kapela hit To tak, na který navázala stejně kultovní skladba Špinavý záda. Během bezmála dvouhodinového koncertu zazněl průřez celou jejich tvorbou. No sex, no drugs, Mladej umí být každej, Pal vocuď, kterou muzikanti adresovali Putinovi, Je divnej, Vize, Všechno je naopak, Vlaky, Máma táta, Ryba Badys. První přídavek patřil Majolence, podle Petra Váši nejlepší folklorní písni, poslední pak Mámo neper/Paralet.  

Mikrofonu vládl uhrančivý a démonický Petr Váša, jehož taneční kreace a vtipné průpovídky bavily fanoušky. Některé písně si s chutí zazpíval David Koller, který jinak ovládal bicí. K Jasné Páce neodmyslitelně patří ženské vokály, v tomto případě v podání mladičkých a velice temperamentních zpěvaček Veroniky Vítové a Terezy Kopáčkové. S baskytarou čaroval Marek Minárik, Radovan Jelínek střídal klávesy, kytaru a housle a Michal Pelant patří již léta mezi naše nejlepší kytaristy. V setlistu převažovaly rychlejší, údernější rockové pecky, ale kapela dokázala, že s přehledem zvládá i pomalejší, jemnější, najazzlé kousky.   

Do Braníku dorazilo velice poučené publikum, které odzpívalo většinu písniček s kapelou. A to nejen refrény, ale často i celé skladby. K nejdojemnějším momentům patřilo vzpomínání na zesnulé členy Jasné Páky, Michala Ambrože a Jana Ivana Wünsche. Když jim fanoušci tleskali, bylo to emočně silné, ale upřímné a bez patosu.   

Stominutový koncert uběhl velice rychle. Všichni by se rádi bavili ještě déle, ale policejní hodina je neúprosná. Tak snad zase za rok.

Foto: FB Jasné Páky