Originální už tu byli, Exots ale sladí poctivě

Jablonecká parta Exots sice vydala svůj dlouhohrající debut Originální už tu byli již před dvěma lety, to však nic nebrání tomu, podívat se mu na zoubek až teď. Ale pozor, kdo ale nesladí, nebude to zřejmě jeho šálek kávy.

Hudba Exots zní příjemně, zjevně vychází z melodického poppunku amerických kapel typu Blink 182, Muffs nebo Weezer. Důraz je položený na jemné kytaře, která dokáže vykouzlit jednoduchý, zapamatovatelný riff (svižný lovesong Až tě uvidím). Tempo není nikterak zběsilé, i když tu a tam se kapela odváží(e) vypustit razantnějšího dravce (decentním hardcorem líznutá zpověď Sám před sebou). K podtržení nasládlé atmosféry občas vykoukne klavír (opět více rockově znějící doják Dvakrát) a koncertní podobu písní vylepšují s rozmyslem dávkované sbory (milostná story Nejsem tvůj). Když tohle všechno Exots spojí dohromady a zadaří se jim výraznější melodie, je z toho hitovka jako vyšitá (konečně taky jedna punková vypalovačka Mám nemám).

Když máš sladkých šestnáct, Exoti ti neublíží

Z výše uvedeného už také docela vyplývá, o čem Exots zpívají. Nejsou to žádné hybridní historky (o zrůdách), nýbrž pocukrovaná lyrika o hledání, lásce a rozchodu mířená na puberťačky se zapalujícími se lýtky. Tedy přesně to, o čem zpívá celá řada zahraničních kapel, jenže při jejich angličtině to našinci až tak netrhá ušiska. V českém podání nezní sice veršovánky typu „Nejsem tvůj král, radši bych si na královnu hrál, nechci být sám, promiň mi to, ale nejsi můj král" úplně špatně, ale kromě náctiletých slečen je asi ocení málokdo. Proto působí jako blahodárný balzám generační modlitba Originál, osamělý ostrov v růžovém moři zamilovaných odrhovaček.

Originální už tu byli vskutku nejsou moc originální. Přestože však album míří na opravdu úzkou cílovku, dělá to s nadšením, procítěně a upřímně. Tak proč ne, deska je pořád ještě poslouchatelná a šestnáctiletým holčinám se prostě nemůže nelíbit.