Nultému ročníku Slunovratu chybělo snad jen více návštěvníků

Romantické prostředí vodáckého kempu Ostrov v Sázavě, ideální počasí, pestré občerstvení za rozumné ceny a především dobře poskládaná, pestrá hudební dramaturgie. To byl nultý ročník festivalu Slunovrat, který se konal v pátek a sobotu 23. a 24. června. Snad jen návštěvníků mohlo přijít víc, především na odpoledních koncertech bylo pod pódiem téměř prázdno.    

Páteční večer znám jen z doslechu, lidem se nejvíce líbila vystoupení Xindla X a Františka Nedvěda, kterého potěšilo, že se festival vrátil k jeho milované Sázavě. Sobotní program zahájil na hlavní Slunovrat Stage písničkář Pavel Callta se svojí kapelou. Uvolněný, vtipný set, melodické písně a Pavlovo šoumenství vylákalo první odvážlivce z bezpečí stínu pod sluncem zalité pódium. Druhou, v prostorném stanu umístěnoz Muzikus Stage otevíral další písničkář, tentokrát spíše folkový, Oleg Homola. Kromě vlastních skladeb své kapely Try Duby zahrál i dva covery od svých synů Matěje a Jana, konkrétně Gastrosexuála a Svaz českých bohémů. Je poctou pro Wohnouty, že tyhle písničky obstojí také pouze s akustickou kytarou.    

Bratři Ebenové sice bez Davida, ale zato s vynikajícími doprovodnými muzikanty zahájili svojí industriální písní Já na tom dělám, a pak střídali starší hity (Já se v tom nevyznám, Nikdo to nebere, Houston, Folkloreček a pochopitelně na Sázavě nesměla chybět Trampská) s novějšími skladbami z poslední desky Čas holin. Marek Eben to s lidmi umí, známá věc, takže o dobrou zábavu a salvy smíchu bylo postaráno. Inteligentní humor ctí nejen Markovy proslovy a improvizace, ale samozřejmě také texty písniček. Ale rychle zpět na Muzikus Stage, kde svůj set nabídla skupina The Lazy Bones. Příjemná rocková hudba s nakažlivou energií, anglickými texty a prvky country, ozvláštněná příčnou flétnou.    



David Stypka dorazil s kapelou Bandjeez z dalekého Frýdku-Místku, aby návštěvníkům představil své aktuální a vydařené album neboj. Live verze jeho skladeb znějí ještě energičtěji a naléhavěji než na desce a většina lidí si jeho silné příběhy vychutnávala ve stínu pod stromy. O to pozorněji tak poslouchala propracovanou hudbu a chytré texty o něčem. Po Ebenech prozatímní vrchol festu, takže je čas na odpočinek a prohlídku rozlehlého areálu.    

Krásné, klidné místo s chatičkami, restaurací, ostrůvky vzrostlých stromů, poskytujících tolik vyhledávaný stín, dětským hřištěm a koutkem pro nejmenší návštěvníky, velkou trampolínou. A koupáním v Sázavě, což bylo v třicetistupňových vedrech hodně důležité. A když už jsme u těch exkurzí, za pozornost rozhodně stojí i město Sázava se starobylým klášterem, v jehož zahradách na vás opravdu dýchne magická atmosféra. Navíc v sobotu tam vystupovalo divadlo pro děti, takže Sázava žije kulturou. Nechci jí dělat reklamu, ale jako cíl rodinného výletu je Sázava ideální.      

Ale zpět k muzice. Neřež začali bez Katky Koščové, která se však ke čtveřici Vřešťál, Sázavský, Benešovský a Fischmann brzy připojila a svým sytým, výrazným hlasem podpořila vyznění krásných, víceméně folkových písniček převážně z repertoáru nesmrtelných Nerez. Tamdoletma se na festival dostala díky vítězství v talentové soutěži Slunovrat a svým výkonem dokázala, že porotci mají vkus. Spojení akustické kytary a houslí přineslo energickou hudbu, která potěšila nejen milovníky blues.     

Pro každého, kdo viděl koncert Richarda Müllera třeba nedávno na festivalu Mezi ploty, muselo být jeho vystoupení na Slunovratu zklamáním. A nejde o to, že nastoupil o půl hodiny později. Slovenský zpěvák působil unaveně, a i když se jeho kapela, složená ze skvělých muzikantů, snažila sebevíce (hlavně klobouk dolů před Michalem Žáčkem), muzice i zpěvu prostě chyběla energie. Přesto si lidé hity jako Po schodoch, Cigaretka na dva tahy, Srdce jako kníže Rohan nebo Štěstí je krásná věc společně rádi zazpívali. To set Anety Langerové, v němž nechyběl ani hip-hop, energií a nasazením překypoval. V té době již bylo prostranství pod pódiem zaplněné a návštěvníci zpívali, tancovali či se alespoň pohupovali do rytmu.  

Menší scéna patřila Naturalu, který samozřejmě zařadil svůj nejznámější song Já na to mám, a poctivé bluesrockové hudbě našlápnuté kapely Mrakoplaš. Ta představila své nové album Hlídač a potěšila milovníky Mišíka či Prokopa. Výborným tahem organizátorů bylo zařazení Banjo Bandu Ivana Mládka na úplný závěr. Ten rozjeté publikum dostal nejen zlidovělými písničkami Prachovské skály, Jožin z bažin, Medvědi nevědí, Linda, Neopatrný křeček, ale také suchým humorem, narážkami na chudáka Jana Mrázka a svými girls v čele s Lenkou Plačkovou. I když nad Mládkovým humorem někteří kritici ohrnují nos, na Slunovratu rozesmíval až k slzám. A pak si ještě rychle užít nadupaný pop rock kapely Liwid a hurá do hajan. I když v rozpálených stanech mnohé čekala bezesná noc.  



A po cestě vlakem domů krásným Posázavím zbyl čas na přemýšlení, proč na tak zajímavý festival na opravdu příjemném místě dorazilo málo lidí. Důvodem mohla být poměrně vysoká cena za stan i přespání a skutečnost, že se jednalo o nultý ročník, tedy absence tradice. Snad si ji tento festival vybuduje, má pro to všechny předpoklady.
Foto: Slunovrat