Novinka kapely Evanescence má potenciál oslovit mladší generaci

Za vznikem rockové formace Evanescence z arkansaského Little Rocku hledejme platonickou lásku kytaristy Bena Moodyho ke zpěvačce Amy Lee. Ben sice později přesvědčil Amy k založení skupiny, jeho láska nebyla však opětována. Přesto se oběma podařilo postavit kapelu, jejímž poznávacím znamením je epicky dramatická, temná rocková hudba, díky níž prodali Evanescence miliony desek a získali dvě sošky Grammy. 

Zejména po úspěchu prvních dvou alb Fallen (2003) a The Open Door (2006), jež dosáhly na platinové prodeje. První deska, jejíž zvuk vytvářel producent Dave Fortman, byla přitom ještě plně v režii Moodyho. Ben ale záhy z kapely odešel a paradoxně se tak minul s tvůrčím vrcholem skupiny, za nímž opět stáli producent Fortman a především nadpozemsky éterická Amy.  

Třetí eponymní album z roku 2011 vystoupalo sice na vrchol americké hitparády, ale po něm už následoval ústup ze slávy a nic na tom nezměnila ani kompilační deska Synthesis (2017), jež přidala několik novinek, ale ve větší míře jen rekapitulovala první tři alba, i když v novém orchestrálním a elektronickém provedení.  

Už nějaký čas zůstává přitom Amy Lee jediným členem původní sestavy, ale nezahazuje flintu do žita. Ještě před covidem stihla totiž natočit ve studiu s novými spoluhráči několik písní, na které dohlížel americký producent Nick Raskulinecz (Rush, Foo Fighters, Marilyn Manson nebo Velvet Revolver). Zbytek skladeb pak vznikal v improvizovaných podmínkách. Třeba německá kytaristka a doprovodná vokalistka Jen Majura se nemohla této části nahrávání účastnit, důležité však je, že původní zvuk zůstal relativně nedotčen. A záskok byl víc než důstojný. O doprovodné vokály se mimo jiné podělily Lzzy Hale (Halestorm), Taylor Momsen (The Pretty Reckless), Sharon den Adel (Within Temptation) nebo americká zpěvačka a skladatelka Lindsey Stirling.  

Nejvíce tu však svítí hlas Amy Lee. Umí proměnit v mimořádný zážitek i vcelku průměrné kousky, kterých je naštěstí jak šafránu a vyvažují je skladby s hitovým potenciálem jako The Game Is Over, Yeah Right, Wasted on You nebo Use My Voice.

Sečteno, podtrženo. Na platinu to nejspíš stačit nebude, ale už první výsledky dávají tušit, že fanoušci na Evanescence nezapomněli a odměnili je jedenáctým místem v albovém žebříčku v USA a ve Velké Británii dokonce čtvrtým. Navíc je to deska, která má potenciál oslovit mladší generaci, jež může díky ní kapelu, která dlouhých deset let mlčela, objevit.