Nové album Povodí Ohře příliš míst k odpočinku nenabízí

Natlakovaný papiňák těsně před výbuchem evokují některé skladby kapely Povodí Ohře na novém, v pořadí třetím albu s názvem Místo odpočinku. Tolik nespoutané energie, temnoty a syrovosti obsahují, na posluchače se valí pod velkým tlakem a explozi zabrání pouze to, že nahrávka západočeských chlapíků je dostatečně pestrá a přináší i volnější a jemnější pasáže.   

Podle kapely se jedná o koncepční desku, textově odkazující na motivy libreta F. E. Devrienta k romantické opeře "Hans Heiling". Libreto vychází z prastaré pověsti o Janu Svatošovi (Hans Heiling) zasazené do půvabné krajiny Svatošských skal na řece Ohři. Ohře by dávala logiku, ale jinak těžko posuzovat, operu tu asi moc lidí nezná a texty Místa odpočinku příběhovou linku nenabízejí, jen pocitovou, emoční. Podstatnější ale je, že všech osm písniček báječně funguje i jednotlivě.  

Nahrávce dominuje syrový, špinavý rock, pohybující se od křehčích poloh k zběsilému metalu. Nechybí ani prvky punku, undergroundu, country, blues a šansonu, prostor dostává i uklidňující balada. Zkušení instrumentalisté hrají s velkým nasazením, což v míře vrchovaté platí i pro zpěváka a frontmana Jiřího Sisi Sochora. Když se svým naléhavým, místy dosti surovým chraplákem opře do mikrofonu, posluchačům naskakuje husí kůže. Tak intenzivní, uhrančivý a přesvědčivý dokáže být.   

Do hlubokého, navždy uzavřeného podzemí, kde „makají na nás ve věčné noci, v šachtě bez odpočinku" zavádí posluchače úvodní píseň Podzemí. Špinavě rocková, naléhavá, hudebně pestrá, s vyhroceným refrénem a zneklidňujícím obviněním. „Tak snadné, tak snadné, bez výčitek svědomí". Od bicích se odpíchne Blud, který postupně nabírá na síle. Syrový nápor prosvětluje zvuk banja, posluchačům dá vydechnout jemnější, téměř a´cappella pasáž, ale jen na chvíli, následuje další tvrdý a nesmlouvavý atak.  

Industriální zvuky otevírají Měsíc, v němž se střídají jemnější, šansonovité momenty se zběsilým, kvílivým undergroundem, punkem a metalem. Velice vstřícně vyznívá houpavá, melodická a nápaditě vygradovaná rocková hitovka ANNO, která bude na koncertech fungovat dokonale. Změnu rytmu i nálady přináší Láska a svítiplyn, v níž zaznívá swing, skáčko i blues. Skvěle šlapající, jemně ironická, invenčně vystavěná písnička se opět může pochlubit nápaditou prací s dynamikou a závěrečným sprintem.   

Tvrdý, hutný rock určuje Díru, která tematicky navazuje na písničku Podzemí. Nečekané zklidnění nabízí pozvolna plynoucí, křehká balada Jaro. Místo bezvýchodných děr zde máme líbezně pějící ptáky, užitečný hmyz a radostný zpěv. Tato nálada však nevydrží celou skladbu, v druhé polovině muzikanti i Sisi přitlačí a nasměrují píseň k tvrdšímu rocku. To závěrečná písnička Na nebi je nářez od začátku. Brutální tempo, hutné kytarové riffy, úderné bicí. Ale i zde se střídají klidnější pasáže s téměř metalovými.  

Na albu Místo k odpočinku je všechno syrové, temné. Naléhavá hudba, pocitové, náznakové, sugestivní texty a v neposlední řadě i nápaditý booklet. Takováto symbióza se jen tak nevidí. Proto 30 minutová stopáž úplně stačí, i když je to intenzivně prožitá půlhodinka, kterou si určitě budete dopřávat častěji. Jen míst k odpočinku na ní moc nenajdete.