Nothing But Thieves si pojistili své místo v srdcích českých fanoušků

Pětice z anglického Essexu, Nothing But Thieves, v tuzemsku rozhodně nemá o fanoušky nouzi. Na svém evropském turné dokonce Praze věnovali hned dva večery za sebou, přesto se jim v oba dny podařilo Roxy beznadějně vyprodat, a to už o měsíc dříve. Po vychvalovaném středečním koncertě se tak na stejné pódium vrátili i poslední březnový den s novým setlistem.

Kapela s sebou do Prahy přivezla z rodné země i support. Jako první z nich vstoupili na stage punk rockoví Kid Kapichi. Kapela z Hastingsu do svého krátkého hracího času vměstnala pořádnou dávku energie, kytarista a basák předváděli jeden kousek za druhým a z jejich míhajících se nohou byla za chvíli jen rozmazaná šmouha. Zpěvák a kytarista Jack Wilson toho překvapivě hodně namluvil, třeba o tom, jak si užívá návštěvu Prahy. Nešetřil ani vtípky a publikum několikrát od srdce rozesmál.





Umíte si představit, jak by to vypadalo, kdyby Melanie Martinez zpívala v rockové kapele? Ti, kdo včera dorazili už ve čtvrt na devět ano. Tou dobou totiž přebírali vládu nad Roxy indie rockoví Black Honey. Jejich hudba v sobě kombinuje rock’n’rollovou drzost a melodický vokál frontwoman Izzy Baxter Phillips s výrazným, až grungeovým vystupováním zpěvačky, při němž si do mikrofonu i pěkně zakřičela. Izzy mimo hudbu dbá i na výraznou image ve stylu Courtney Love a již zmiňované Melanie. Před již téměř plný klub tak předstoupila v paruce, alenkovských šatech a se třpytkami na obličeji. Black Honey nejsou českému publiku už úplně neznámí, pod podiem měli celou řadu fanoušků a dočkali se velmi kladného přijetí.





Klub už téměř praskal ve švech, když před natěšený dav konečně předstoupili Nothing But Thieves. A hned všechny přítomné rozeskákali songem Futureproof z nejnovějšího EP Moral Panic II. Místností se rozezvučel neuvěřitelný hlas Conora Masona se všemi svými výškami, falzety a kličkami a fanoušci byli v tu ránu jako v transu. A to i přes to že je Conor velmi netypickým rockovým frontmanem. Pro jeho nenápadnost a malý vzrůst byste si ho na podiu snad ani nevšimli, kdyby zrovna nezpíval, jeho oblečení působí, jako by právě vstal z postele a živá vystoupení doprovází originálními tanečními pohyby, jaké hned tak někde neuvidíte. Přesto v sobě skrývá obrovský talent a jeho hlas je jedinečný nejen na nahrávkách, ale i naživo. Opravdu, křišťálová čistota, jemnost a emoce v Conorově hlase na včerejším koncertě nikam nezmizely. A i přes nevýraznou pódiovou prezentaci kapely se mu dařilo tyto emoce přenést i na fanoušky. Ti začátek každé písně provázeli nadšeným jásotem a refrény zpívali spolu s ním, i když ne vždy dokázali píseň utáhnout, když jim zpěvák dal ke zpěvu prostor.





Zpívalo se hlavně u songů Sorry a Is Everybody Going Crazy?. Na silné basové a elektronické linky hitů Amsterdam či Unperson reagovali diváci divokým tancem, mosh pity a circle pitem, velmi emotivní Particles a Your Blood je zase přiměly ke zklidnění a zpěvu, některé dokonce ke vzájemnému objetí. Bez zpěváka si kapela střihla i chytlavé instrumentální sólo. Fanoušci si pochopitelně vykřičeli i přídavek v podobě písní I’m Not Made By Design a Impossible, na které se skákalo a mávalo až nahoře na balkonech.





Že si všichni přítomní koncert užili, je jasné. Důkazem byl nejen ohlušující jásot a potlesk, ale také česká vlajka a dokonce podprsenka, která přistála hudebníkům u nohou. Spokojenost byla podle všeho na obou stranách a dá se předpokládat, že se k nám Nothing But Thieves zase brzy vrátí. V klubu nám ale dost možná zahráli naposledy.





Foto: Karolína Klenková
Editace fota: Monika Jetelová