Norští Mayhem proměnily Křižíkův pavilon B v rituál temnoty

Křižíkův pavilon B se 21. února začal plnit už s předstihem. Ve vzduchu bylo cítit očekávání a směs napětí s nedočkavostí. Bylo jasné, že tenhle večer nebude patřit kompromisům, ale extrémním podobám metalu.   

Jako první vstoupila na podium česká formace Malephyr. Jejich syrový, přímočarý black metal otevřel večer bez zbytečných okolků. Publikum se postupně dostávalo do tempa a s každým dalším riffem bylo znát, že se atmosféra v sále začíná zahušťovat. Po nich následovalo Inferno, kteří vsadili na výraznou vizuální stránku. Zahalení v kápích působili téměř anonymně, o to víc však vynikla samotná hudba. Jejich set byl temný, rituální a vtahující. Světla byla minimální a důraz byl kladen na ponurou atmosféru, která pohlcovala celý prostor.   

Následoval prudký zlom směrem k death metalu. Američtí veteráni Immolation nastoupili s energií, která okamžitě rozhýbala první řady. Jejich set byl technicky přesný, tvrdý a nekompromisní. Křižíkův pavilon B se otřásal pod náporem hutných riffů a rychlých bicích. Publikum reagovalo živě a bylo znát, že večer nabírá na obrátkách.   

Po deathmetalové smršti přišla další vlna temnoty, švédští Marduk. Podium zahalila mlha, světla se stáhla do chladných odstínů a kapela nastoupila s typickým corpsepaintem. Jejich vystoupení bylo intenzivní, místy až válečně chladné. Rychlost, tlak a neúprosná energie hnaly publikum dál. Atmosféra v sále byla hustá a očekávání vrcholu večera rostlo. Fanoušci už netrpělivě vyhlíželi hlavní hvězdu.   

Když se na podiu objevili norští Mayhem, sál se ponořil do temnoty. Show odstartovala výrazná projekce, která běžela po celý set a dotvářela vizuální koncept vystoupení. Hudba byla syrová, chladná a nekompromisní, přesně taková, jakou od Mayhem publikum očekává.   

Zpěvák Attila Csihar byl ústřední postavou celé show. Na začátku přišel v hábitu s korunou na hlavě a působil jako temný kazatel vlastního obřadu. Během koncertu pracoval s rekvizitami lidskou - lebkou, oprátkou či kostmi a postupně měnil své role. V jednu chvíli připomínal vojáka, vzápětí kardinála. Jeho teatrální projev dodával koncertu silný rituální rozměr. Zazněly skladby jako Realm of Endless Misery, Psywar, Freezing Moon, Chimera, Deathcrush a závěrečná Pure Fucking Armageddon. Celkem sedmnáct skladeb tvořilo kompaktní celek plný temnoty, energie a nekompromisního black metalu. Publikum reagovalo nadšeně a závěr večera doprovázely hlasité ovace.   

Když dozněly poslední tóny, bylo jasné, že tenhle večer nebyl jen další zastávkou turné. Byla to demonstrace síly, víry a temnoty, která se valila sálem bez slitování. Od prvního tónu až po poslední dozvuk šlo o rituál, který nepřipouštěl slabost. Pot, krev, dým a ostré riffy, všechno do sebe zapadalo jako dokonale sehraný válečný stroj. Publikum nebylo jen divákem, bylo součástí toho náporu. A když se světla konečně rozsvítila, v Křižíkově pavilonu B nezůstalo nic nedočteno. Jen vyčerpané, ale spokojené tváře a pocit, že jsme byli svědky něčeho, co se nehraje - to se prožívá.   

A právě takové večery připomínají, proč extrémní metal stále dokáže přitáhnout plný sál lidí, kteří vědí, že nepřicházejí jen na koncert, ale na skutečný zážitek.

Autor textu a fotografií: Petr Klepetko