Nic nového pod sluncem. To je Axelovo album Knights Call.

Axel je prostě pilný jako včelička. A právě v tom může někdy spočívat kámen úrazu. Anebo nemusí. Zvláště, když se Axelův band ustálil v sestavě, které už nějaký čas vévodí vedle principála zkušený bubeník Bobby Rondinelli (Blue Öyster Cult, Rainbow, Quiet Riot nebo Black Sabbath) či famózní americký zpěvák Johnny Gioeli. Takové posily jsou k nezaplacení a povyšují řemeslné zpracování Axelovy tvorby na mimořádný zážitek, až na stále stejnou šablonu, podle které se na deskách Pellova souboru jede.  

Změny aby posluchač hledal na Knights Call doslova pod mikroskopem. Vyjma drobných vychytávek, které však zanikají v tradičně chytlavých refrénech, melodických kytarových sólech či povinném baladickém příspěvku, s kterým se už dopředu počítá pro jednu z příštích kompilací, tady nic nového pod sluncem nenajdete. Skalní fanoušci budou ale nejspíš spokojeni. Zvlášť, když je navnadí úvodní povedené intro a další tři vcelku excelentní skladby (The Wild And The Young, Wildest Dreams, Long Live Rock).  

Potom mi už ale vše splývá dohromady včetně dalšího povinného prvku, instrumentálky Truth And Lies, kterou alespoň oživují hammondky klávesáka Ferdy Doenberga. Nemohu se přitom ubránit dojmu, že už tu všechno minimálně jednou bylo. A dost možná že si tím nejsou jistí ani Axelovi fanoušci.

Autor recenze: Roman "News" Zahrádka