Nevšední lidé nazpívali nevšední písně

Album Solitéři lze považovat za poctu nadčasovým písním světových autorů, výjimečným tuzemským zpěvákům a hercům a textům Michaela Dejvického. Nebo jednodušeji řečeno za poctu hudbě, která má duši.

Slovník cizích slov považuje solitéra za samotáře. V přeneseném slova smyslu by se mohlo jednat o originálního člověka, který si jde svou cestou a neohlíží se na druhé a už vůbec ne na módní trendy. Přesně takových je většina interpretů na desce Solitéři. Ať už se jedná o zpěváky (Špinarová, Gažiová, Kubišová, Daněk, Forest a s přimhouřenýma očima i Kraus), či o herce (Landovský, Kačer, Polívka), všichni to jsou osobnosti s nepřehlédnutelným talentem a charismatem.

Legendární hity zpracovali po svém

Tito solitéři nazpívali nové verze legendárních rockových, jazzových a popových písní od Leonarda Cohena, Micka Jaggera, Boba Dylana, Rogera Waterse, Lou Reeda, Lionela Richieho či Stephina Merita s originálními texty, jejichž autorem je ve většině případů Michael Dejvický. Přiznám se, že toto jméno slyším poprvé, ale jeho citlivé texty o lásce, nejistotě, strachu či samotě působí hodně silně.

Podobné desky se dají dělat dvěma způsoby. Buď se jedná o co nejvěrnější coververze, nebo se interpreti nechávají pouze inspirovat náladou originálu a jinak ho pojmou a zpracují po svém. Nic proti první variantě, ale druhá, když se samozřejmě vydaří, bývá mnohem zajímavější a přínosnější. Solitéři se vydali druhou cestou a rozhodně se vydařili.

Za vším hledejme ženu, v tomto případě slovenskou zpěvačku a herečku Luciu Gažiovou. Ta se svým manželem Petrem Svobodou pracovala na desce téměř dva roky, pečlivě vybírali písně a k nim vhodné interprety, pilovali každý detail a tento poctivý přístup je z absolutně dotažené nahrávky znát.

Úvodní skladby Kdo zná z repertoáru Petera Gabriela se ujala Věra Špinarová. V tomto rockovém šansonu o síle lásky, která může změnit svět, prokázala, v jaké formě se nyní nachází. Jen klavír a její sytý hlas. A pro tentokrát to ani nemusela naplno rozbalit. „Celý člověk je vždy pár," jen jedna ze zajímavých myšlenek písně.

Více nástrojů přináší Andělů chór, známá Dylanova skladba Knocking on Heavens Door Landovskému dokonale sedí. Mile překvapil, v poslední době o něm čteme jako o unaveném, zhrzeném muži, ale zde má energie na rozdávání. Precizně zpívá (nebo spíš recituje) a ve spojení s dětským sborem působí velice uvěřitelně.

David Kraus je dobrým zpěvákem s nevyrovnaným repertoárem. Už dlouho jsem ale neslyšel píseň, která by Krausovi tak sedla, jako Richieho Moucha brouká. Klídek vyzařuje nejen hudba, ale i zpěv, melodie, rytmus, text. Moucha je jazzem pouze provoněná, Co bude dál Marty Kubišové se o něj opírá. Posmutnělý šanson, jemuž zpěvačka dodává vřelost.

Krásný a plný zvuk akordeonu zdobí Dylanovu pecku Co má stát se staň, v níž Bolek Polívka zpívá své milostné vyznání s nadhledem zkušeného, ale stále něhy schopného chlapa. Jemné housle a romantický klavír umocňují skvěle poskládané vokály Gažiové a Krause v Prvním dnu. Citlivý záznam krásného prvního dne nově vznikající lásky, který se ale může lehce změnit na den nejsmutnější.

Hallelujah si Wabi užívá

„Co jednou nahlas vyslovím, to žít tu s námi bude napořád," zpívá Jan Kačer ve skladbě Cesta, kterou si vypůjčil od Pink Floyd. Zpověď bilancujícího člověka vyznívá v jeho podání velice přesvědčivě a věrohodně. A jazzová trubka tomu všemu vládne. Pavla Forest je nedoceněnou zpěvačkou, to tvrdím už dlouho. V písni Vyznání z repertoáru Rolling Stones opět prokazuje své kvality, technicky dokonalý zpěv s jedinečným výrazem vyvolává mrazení.

A tak bych mohl pokračovat dál. Energický jazz písně Vítej k nám střídá Cohenův hit Hallelujah, který si Wabi Daněk náležitě vychutnává a užívá. Osamělou dámu zazpívá Lucia Gažiová s velkou suverenitou a sebevědomím a na Tvých touhách se sejdou Špinarová, Gažiová, Polívka a Kraus. A když se dají dohromady, je to síla, jazzrocková jízda, tajfun energie.

Komu by tato dávka skvostných melodií nestačila, jako bonus se nabízí nově nahraný Donovanův Ježíšek v interpretaci Jaroslava Hutky. Na vánoční atmosféru je zatím brzy, ale doplnění Hutkovy kytary o další nástroje a zvuky dodává známé skladbě nový rozměr.

Sympatické je, že na albu jsou všechny nástroje živé, žádné samply ani jiná elektronika. Celkem se na něm podílelo bezmála patnáct instrumentalistů, což také přispělo k tomu, že deska zní velice autenticky. Důležité je, že všichni interpreti jsou uvěřitelní. U těchto notoricky známých písní jde o výraz, uchopení, pojetí skladby. Zpěváci nesoutěží s původními interprety, nesnaží se jim vyrovnat, ale pouze se inspirovat. Jen díky tomu jsou Solitéři kolekcí pozitivních a svébytných, tedy solitérských písní, které je radost poslouchat.