Nevídaný nářez: The Hives v Praze předvedli, jak se dělá pořádný živák

Víte, jak poznáte skvělý koncert? Tak, že vyjdete z vyprodané Lucerny doslova nasáklí potem, s vyřvanými hlasivkami a  úsměvem od ucha k uchu. Protože málokdo umí živáky tak, jako švédští garage rockeři The Hives. Pojďme si tedy společně zrekapitulovat vydařený koncert kapely, která i po tolika letech patří mezi špičku na hudební scéně.

Když jsem včera večer vstoupila do Lucerna Music Baru, byla jsem si jista tím, že mě čeká skvělý koncert našlapaný luxusní hudbou a energií. The Hives ale naprosto předčili veškerá má, už tak vysoká, očekávání. Ten koncert měl zkrátka úplně všechno, co si člověk může přát, ale hlavně neskutečnou šťávu a chemii mezi fanoušky a kapelou. Ať už zrovna Pelle hladil fanouška z první řady po pleši, nebo kytarista posílal vzdušné polibky slečně sedící na ramenou své drahé polovičky, švédští rockeři si během několika minut publikum doslova omotali kolem prstů. Neustálé zvolávání „Ladies" a „Gentlemen", vtipné hlášky a Pelleho schopnost zapojit do pořádně rozjetého kotle i toho největšího stydlína -  člověk si chvílemi připadal jako na komediální show, což vlastně perfektně fungovalo ve spojení s energií panující v Lucerně. A pozor, ve vzduchu se jen po málu objevily ruce držící mobil, což je dnes celkem raritní záležitost.

Jak se dalo očekávat, zazněly ty největší pecky z nejnovější desky The Death Of Randy Fitzsimmons. Troufnu si konstatovat, že naživo zněly ještě stokrát lépe, než na studiové nahrávce. Což se mimochodem dá říci o celém koncertu – pokud dají The Hives do desky 100 %, naživo dostanete minimálně jednou tolik. Úderné bicí, uchu lahodící drzé kytary a pořádně ostré vokály rozjely kotel, jaký jsem dlouho neviděla. Lidé z balkonu při každé další písni pokládali piva na stoly a procpávali se směrem k pódiu, aby také okusili onen nářez. Třeba hned během první „Bogus Operandi" fanoušci pomalu přeřvali samotnou kapelu a energie každou sekundou jen rostla. Při „Hate To Say I Told You So" už zpíval snad úplně každý, v kotli probíhalo něco neuvěřitelného a klub se otřásal v základech. Dokonce i crowdsurfeři byli ve svém živlu, jeden po druhém se postupně nechali unášet směrem k baru. Při jedenáctém songu v pořadí „Countdown to Shutdown" už však bylo vidět, že si The Hives potřebují vydechnout. Není se vlastně čemu divit, za celý večer se ani na chvíli nezastavili. Nepřetržitě poskakovali mezi lidmi, skákali na bedny a zpět dolů, a Pelle předváděl mistrovské kousky s kabelovým mikrofonem, který vyhazoval do vzduchu, a vždy naprosto s přehledem chytil. Tedy, až na jeden nepovedený pokus…

Následoval už jen encore, během kterého zazněly „Come On!" a finální „Tick Tick Boom". Ze všech stran se ozývalo „To už je konec?," a ačkoliv je s bohatou diskografií The Hives hodinu dlouhý koncert velkým překvapením, za mě to kapela utnula v nejlepším. Fanoušci by sice ještě pár písniček s grácií utáhli, otázkou však je, zda by toho byla schopna kapela. Až do posledního songu podali maximální výkon, a tak mohu s čistým svědomím říct, že 15 písniček bohatě stačilo. Mimochodem, ostatní kapely by si z této garage rockové partičky mohli vzít příklad. Takhle se totiž dělá živák s velkým Ž.
V neposlední řadě musím velmi pochválit předskokanky Bratakus. Tolik ženské energie, řevu a talentu na jednom místě – je velká škoda, že publikum bylo během jejich setu ještě lehce ostýchavé. Snad se brzy dočkáme headline koncertu tohoto sesterského dua, protože punk rock v jejich podání byl parádní podívaná. Tak snad jen - děkujeme za výborný kulturní zážitek, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.