Nesvatá trojice schválila město plameny: Unholy Trinity Tour v Praze

Pravděpodobně největší koncertní metalová událost tohoto roku je za námi. Behemoth nekompromisně zválcovali Prahu. Na Unholy Trinity Tour s sebou do O2 Universum dorazili společně s Rotting Christ a Satyricon.   

Ještě před lety by představa black metalu ve velké koncertní hale byla naprosto surreální. Dnes je to díky Behemoth realitou. Kapela patří k naprosté špičce žánru a pro mě jakožto fanouška, který se zamilovával postupně a procházel s nimi větší a větší koncerty, je radostné tento vývoj sledovat. Nemůžeme se v tomto případě odkazovat ale jenom na Behemoth, Unholy Trinity je formace kapel, ze kterých každá může být headlinerem akce, nebo vyprodávat koncertní sály. A to je nepochybně hybnou silou celého turné.  

Večer tedy postupně gradoval, otevřeli ho Rotting Christ v téměř rituálním duchu – se songem 666, následovaným P’unchaw kachun – Tuta kachun. Hala se rychle plnila od samého začátku a ačkoliv bylo jenom téměř vyprodáno, moc místa k pohybu nezůstávalo. Kapela, která je na scéně od roku 1987, rozhodně nepůsobila staře, naopak zanechali ve fanoušcích svěží dojem. Celkově ale byla show spíše rozehřívací, jakoby nás připravovali na nástup Satyricon.   

Norská black metalová formace, nastupující Satyricon, posunuli atmosféru večera ještě dál. Kromě jejich hitů s rockovými prvky jako jsou Black Crow on a Tombstone nebo The pentagram burns nás mile překvapili i ryze black metalovými písněmi ze starých alb. Za mě osobně - a potvrdil mi to i research mezi ostatními návštěvníky – to byla hudebně nejlepší část večera. Satyricon nepotřebovali ke své show nic okázalého, nestavěli ji na dokonalém svícení a pyrotechnických efektech. A i tak doručili nadstandard. Tím rozhodně neútočím na Behemoth, protože to, co následovalo, zažehlo ve všech plamen. A to doslova.  

Behemoth přišli na scénu tak, jako to jenom oni umí. Předvedli nejenom skvělou hudební show, ale i vizuální podívanou. Od plamenů, sahajících do několika metrů, až po nádherný setup a kostýmy doplněnými kousky od polské tvůrkyně Agnieszka Osipa. Protáhli nás peklem i průřezem jejich diskografií. Hudební set se moc nelišil od toho, který zahráli na loňském festivalu Brutal Assault. Můžu ale říct, že jejich show, zakončená písní O Father O Satan O Sun!, se dá poslouchat donekonečna.   

Nesvatá trojice byla nejen vynikající marketingová, ale hlavně hudební strategie. Kapely se perfektně doplňovaly a jenom těžko se hledá něco, co tomuto večeru vytknout.   

Autorka textu a fotografií: Klaudia Ligačová