Nepřemožitelní Skillet rozpálili Forum Karlín

Skillet se do Česka vracejí rádi a často. Po posledním vystoupení na festivalu Rock for People se v sobotu vrátili i do Prahy. Na podiu rozdávali chválu naší zemi, úsměvy i naději a předvedli show hodnou velikosti a jména Skillet.

Večer otevírala skvělá americká hard rocková kapela Eva Under Fire. Na zpěvačku Amandu „Evu Marii" Lybergovou byl ve stylovém rockovém ohozu a s vlasy zářícími všemi barvami duhy tak skvělý pohled, jako lahodil uším její silný vokál. Chytlavé melodie a nadupané refrény brzy strhly celou halu a publikum od začátku do konce mávalo a zpívalo s kapelou a dávalo hlasitými ovacemi najevo radost z vystoupení. A radost měla i kapela. Amanda diváky pořádně pochválila a udělala si s davem i fotku na památku.

Druzí hosté, grungem říznutí Like a Storm, k nám přijeli až z Nového Zélandu. Svou hudbu doprovázeli hrou na didgeridoo, ovšem stylově – nástroj byl na podiu podepřen černým kostlivcem. S Like a Storm ale přišel útlum – songy byly méně výbušné a energizující, než jaké zahráli předchozí hosté, a i reakce publika byly vlažnější. Jejich set byl možná až moc dlouhý a působil tak trochu utahaně. Kluky ale vystoupení bavilo a projevovali značné nadšení, že v Česku hrají, zpěvák Chris Brooks si odskočil zazpívat i do publika. A ani oni se nezapomněli po koncertě s diváky vyfotit.

Headlineři Skillet ale atmosféru okamžitě pořádně nakopli a probudili Karlín zpátky k životu. A rozhodně nikoho nešetřili. Show odstartovali populární halekačkou Invincible, čímž přinutili fanoušky počít okamžitě skákat, mávat, volat a zpívat. Následovala další bomba v podobě silného Rise, načež se zpěvák John Cooper chopil svých tradičních plynometů a s chutí počal do publika sršet oblaka suchého ledu, asi pro případ, že by mu snad ještě někdo z přítomných stále nevěnoval plnou pozornost (jakkoli by to bylo nemožné). U třetího songu Surviving the Game si zase do mikrofonu pěkně zascreamoval. A hned u následujícího People pleaseru Legendary už to na stagei vůbec nevydržel a slezl pod ni, aby se mohl seznámit s prvními řadami posluchačů. Než se vrátil zpátky na pódium, stačil ještě potěšit fanoušky rozdáním placáků.

A v podobně energické, téměř euforické náladě se nesl i celý zbytek večera. Nadupaný setlist sestával z nejoblíbenějších pecek, které prostě nemohly nechat nikoho v klidu, včetně hitů Hero, Not Gonna Die, Monster, Undefeated a Rebirthing. Jediné zklidnění přišlo s baladičtější Anchor, při němž si fanoušci mohli trochu vydechnout a doprovodit kapelu světly telefonů. Z nejnovějšího alba Dominon: Day of Destiny vydané letos v únoru (ve zkrácené verzi pod názvem Dominion už v lednu loňského roku) zazněly překvapivě jen dva kousky, a to kromě zmiňované Surviving the Game ještě chytlavá Psycho in My Head.

Některé songy byly doplněny živým smyčcem, u Hero se mikrofonu postavila i bubenice Jen Ledger, která byla jinak schovaná za bicími. John se také při několika příležitostech chopil basy, a kromě mocného vokálu se tak mohl blýsknout i nejrůznějšími frajeřinkami, jaké s ní umí. V bohatém setlistu o sedmnácti písních se našlo místo i pro sólo na bicí Jen Ledger a kytarové sólo z rukou Setha Morrisona.

Kapela si koncert užívala stejně, jako fanoušci. Především John ze sebe na podiu vydával to nejlepší, energie z něj sršela na všechny strany, a i když z něho pot crčel proudem, byl k neutahání. Úsměv nosil na tváři takovou dobu, až se zdálo, že jinak se tvářit snad už ani neumí a kontaktu s publikem se rozhodně nebál, naopak si s davem s chutí a často povídal. Kromě upřímné pochvaly našich krajin a radosti z českého publika vyjádřil také podporu těm, kdo trpí depresemi, úzkostí či osamělostí a pozdravil nejmladší návštěvníky koncertu. Nechal se dokonce slyšet (ovšem jen napůl vážně) že by svět byl jistě lepším místem, kdyby všichni rodiče nechali své děti poslouchat Skillet. Jestli by měl pravdu, se bohužel asi nedozvíme. Neopomněl zmínit ani svou loajalitu k Ježíši Kristu. S tou v ateistickém Česku asi moc nepochodil, ovšem jinak byl jeho kontakt s publikem mohutně oceněn.

Kapele hrál do karet i prostor – vokál byl u některých songů slabší a jeho hlasitost a čitelnost místy kolísala, jinak ale Forum Karlín Skillet opravdu slušelo. Instrumenty zněly ryze a čistě a vystoupení zdobila světelná show, kterou kapela ještě podpořila obrazovkovými panely a dýmem. I přes malou časovou rezervu, s níž byl koncert dopředu avizován, se kapele navíc podařilo prostor naplnit až po první balkony (přestože uprostřed bylo podivné prázdno kvůli nenaplnění kapacity stání u podia).

Večer se zkrátka povedl na výbornou. Skillet jsou ve skvělé koncertní formě a je vcelku jasné, proč mají tolik fanoušků. V Praze předvedli excelentní show, na kterou přišla zapařit i zpěvačka první předkapely. Jak fanoušci, tak kapela si evidentně z večera odnesli skvělé vzpomínky, a i přes slušnou délku setlistu se zdálo, že koncert byl až moc krátký. Skillet byli doopravdy tak dobří, že se je nikomu nechtělo z podia pouštět a odcházet domů. A takhle má správný rockový koncert vypadat.

text Karolína Klenková