Nepřehlédnutelný Kapitán Demo si ty čtyři miliardy rozhodně zaslouží

Kdo je tak slavnej, že už se z toho nudí? Koho tlustou prdel chcete vidět na Hradě? Kdo má na kontě 4 miliardy? Koho prdy točej celou planetou? Jasně, prdy Kapitána Dema, který po dvou letech přichází s novým albem Bez klobouku Boss. Mimořádně vtipným, chytrým a hravým, které je dotaženo do všech detailů.

Nahrávka nemůže začít ničím jiným než oslavným skandováním Kapitán Demo a skromnou charakteristikou jeho maličkosti. Za doprovodu ostrých beatů, samozřejmě. Kdo ještě nepochopil, docvakne mu to v následující titulní skladbě. Pestré samply směřují až někam k world music a Kapitán s pokorou a bezelstnou upřímností přiznává, že je tak slavnej, že už se z toho nudí. V pomalejších, procítěnějších Koupelnách z onyxu dojde i na ony výše zmíněné prdy, zlaté zuby, diamantové podrážky a mramorové krby.



V melodičtějším tracku Váš vůz je přistaven svým fanouškům empaticky vysvětluje, proč je občas nechá čekat na své vystoupení. „Až se mi bude chtít, tak tam možná budu, a do tý doby každej bambula ať drží hubu." Přednost pochopitelně mají pláže, masáže či jachty. Atmosféru lyrické, něžně odzpívané balady Trendsetter nemůže narušit ani trochu drsnější text, energičtěji vyznívá Kdo to má. A zde nastává první zlom zlomového alba. Demo by samozřejmě mohl ještě desítky, stovky písniček věnovat svým nezpochybnitelným vítězstvím, skalpům, úspěchům, za nimiž stojí tvrdá práce a odříkání. Ale to ON, skromný chlapec z pražské periférie, nemá zapotřebí.

Díky svému nikde nekončícímu rozhledu se věnuje i jiným tématům. Problematice drog (Kdo to má), pokleslé hudbě (Všichni chtěj zpívat jako Alicia Keys), stejně pokleslým kulinářským televizním pořadům (Poslední večeře pánve – „Všichni kolem mě furt vařej, ale já jenom žeru") a dokonce i tomu nejpokleslejšímu, tedy ČT (Kapitola sama pro sebe). V lyrické písni Kamion předjíždí kamion za asistence roztomilých dětských hlásků zhodnotí situaci na českých silnicích, v Českém humoru pak tristní stav současné tuzemské zábavy. A samozřejmě ukáže cestu z tohoto bludného kruhu.

Těžký život s géniem (a že o tom něco ví) předestře v songu Génius, své spolupracovníky nesobecky představí v něžné skladbě Na čínském zelí spoluprcali. V hudebně experimentální Udělej mi dítě nastíní v dokonalé Čechovově zkratce generační soužití, Všude je to hnědý je zase charakteristikou současné reality. Navíc v ní zajistí nesmrtelnost Nohavicovi, Budařovi, Baumaxovi, Kohákovi, Ebenovi a dokonce i Rudovi z Ostravy. A v Russian standard si zařádí na ruské techno, za něž by se nemusel stydět ani Michal David.

Všechno hity jako prase, ale ten top přichází až se závěrečnou Snídaní do desíti. Po celou dobu poslechu jsem se obával, zda Kapitán dokáže přijít s peckou, která by ještě trumfla ikonické Ságo pokračuje z minulé desky. A je tam, promakaná, aranžérsky pestrá, rytmicky bohatá a vygradovaná skladba plná napětí, v níž se pořád něco děje. Jen mě trochu mrzí, že Ságo mělo patnáct minut, ale Snídaně pouhých deset. Jasně, že stopáž CD je omezená, ale tohle si zasloužilo samostatný nosič, což ale zřejmě neumožňuje Demova skromnost. Věčná škoda.



Teď ale vážně. Bez klobouku Boss je absolutně dotažená deska. Image Kapitána Dema je naprosto přirozené, nenucené, autentické a do všech detailů propracované. V žádném případě mu nejde o lacinou parodii hiphopové hudby, i když samozřejmě mnohá klišé vtipně zdůrazňuje. Jeho muzika je pestrá, nápaditá, melodicky i rytmicky výživná, zábavná, což platí i o textech. Kapitán prokazuje dokonalý cit pro jazyk a to i ten soudobý, plný slangu a anglických výrazů. Jeho asociace, slovní spojení, rýmy, fantazie neznají hranice a baví vskutku královsky. Své rýmy pálí jako z kulometu, takže pořád je co poslouchat, objevovat a na co se těšit. Jen škoda, že v bookletu chybějí texty, zasloužily by si tam být.

Společně s novou deskou Muchy je Bez klobouku Boss zatím nejvtipnější deskou letošního roku, kterou jsem slyšel. Pokud přistoupíte na Kapitánovu hru a nejste příliš prudérní, budete bohatě odměněni.