Největší zklamání roku 2024?

Kdo? Co? Proč? Čím zaslouženo? Na to všechno je tady odpověď, ale nic nezmění to, že koncert Falling in Reverse byl pro mě největším zklamáním tohoto roku. Ten hype, který line-up dostal… To, že lístky byly vyprodané snad za 3 hodiny. To, jak fanoušci psali, že by Dymytry měli uvolnit velkou arénu. Přidání nového koncertu. A co jsme za to dostali?

U Sleep Theory vystoupení, které nelze nazvat jinak než nejprůměrnější věc, která může existovat. Představte si, že nějaká naprosto průměrná skupina ze středoškolského muzikálu si najednou řekne: „Kašleme na poprock, jdeme hrát metalcore." A tak nějak to vypadá – chcete mít nějaký breakdown během kterého máte čisté vokály? Jděte na Sleep Theory. Přesně takhle totiž zní naživo (studiové verze jsou mnohem lepší) A rovnou můžete očekávat, že to skutečně nebude fungovat a bude to znít jako pěst na oko. Prostě to dohromady nefunguje a slyšíte dysharmonii v hudbě. Podobně to cítilo i publikum, které bylo mnohem hlasitější, když z reproduktorů mezi vystoupeními hrálo Livin’ on a Prayer od Bon Jovi.

Z Hollywood Undead jsem naopak chtěl být upřímně dead… Nebudu lhát, nikdy jsem za svůj život neviděl skupinu, která by při 75 % koncertu zpívala na playback a ten zbytek s nejvyšší mírou autotune, jaká jde. Já se omlouvám lidem, co to třeba neslyší nebo podobně (aspoň podle publika jich bylo poměrně mnoho), ale když už má skupina skutečně chytlavé písně, tak ať je zpívá. Nebo ať si dá pár let pauzu a zregeneruje vokály. Tohle je akorát tak smutné. Jakože představte si, že byste šli do Národního divadla na představení a namísto toho vám pustili záznam ze zkoušky. Líbilo by se vám to? Asi ne. Tak proč bychom to měli tolerovat u hudby? Jediné místo, kde autotune ani playback využit nebyl, byl cover na Sweet Caroline – A jak to znělo hned lépe.

A zachrání to Falling in Reverse? Upřímně? Trochu, ale ne úplně. A bohužel nemůžu být stoprocentně objektivní vůči zpěvákovi Ronnie Radkemu, kterého kvůli jeho názorům (často probublávajícím i do hudby) opravdu nemám rád. Jako zpěvák je výborný, to zajisté, ale jako člověk naprosto odporný… Samozřejmě – „FIRka" jsem měl kdysi (asi 2 roky zpátky) hodně rád, vždy jsem přemýšlel, proč tady ještě nebyli a chtěl jsem je zažít naživo. A tohle platilo i po totální změně sympatií k Ronniemu. A co k tomu říct? Ten chlap umí extrémně dobře zpívat i screamovat. Dokáže dělat i skvělou show a chápu, proč ho lidi rádi poslouchají (i když k halou prostupujícími skandování „Ronnie, Ronnie, Ronnie" se z morálních důvodů nepřidám).

Ale měl bych takovou otázku… Proč, když umí tak dobře zpívat, screamovat (growl verze konce Watch the World Burn byla naprosto skvělá) apod., potřebuje tolik backing vocals? Chápu, když je potřeba backing vocals použít, tak ať se použijí. Jenže v tomto případě Ronnie odzpívá polovinu písně, čtvrtinu odzpívá někdo ze skupiny a čtvrtina je z backing vocals? Zase se vracíme k tomu u Hollywood Undead, i když tady aspoň nějaký výkon je. A mou otázkou je: „Je to nutné?"

Co si budeme. Na to, jaký hype tento koncert měl a jaký má nově přidaný ve čtvrtek 28. listopadu, tak se jedná o naprosté zklamání, a to především ze strany Hollywood Undead. Sleep Theory je něco naprosto neslaného nemastného a Falling in Reverse i přes zajímavou show to (s ohledem na očekávání) nedokázali vytáhnout ani do průměru. Proto i kdybych měl zvažovat koncert 28., tak bych ho po tomto passnul a v budoucnu bych doufal v lepší předskokany (třeba jako v Anglii Slaughter to Prevail).

Za fotky děkuji skvělé fotografce @small_kid_min