Nejintenzivnější večer roku?

Začínám si říkat, jestli už na tohle nejsem starý. Jasně, v 22 letech je to zvláštní představa, ale věk se pomalu, postupně začíná projevovat a já zjišťuji, že se tělo čím dál víc ozývá. A po koncertu Make Them Suffer (a dalších) 28. 4. ve Futuru budu potřebovat Voltaren na svá bolavá záda.

Řekněme, že se odehrála náhlá smrt. 2 písně od If Not For Me (kteří původně měli vystupovat až jako druzí), chvíle skákání a bum, zablokovaná záda. A to by člověk čekal, že to bude v pohodě. Však se jedná jen o měkčí progresivní metalcore, nic speciálního, nic, kde by šlo očekávat takové následky. A moje snaha prokřupnout páteř jen zhoršila. Je to škoda, protože skupina vedená zpěvákem připomínajícím Přemka Forejta zní na rozjezd dost slušně.

Na Conjurer jsem se musel na chvíli přesunout dozadu. Prostě to nešlo a doufal jsem, že záda trochu povolí. No, lehce ano, než jsem se zkusil hýbat. Ale co k nim? 1) vůbec se nehodí do sestavy – k skupinám hrajícím různé formy metalcoru se sludge/doom metal vůbec nehodí; 2) je dobře, že byli do sestavy přidáni – vím, že se jedná o naprostou kontradikci k tomu, co jsem právě napsal, ale hear me out – nikdo nechce 4 skupiny, co znějí téměř stejně / mají stejný styl apod. Je proto skvělé, když takovou kontinuitu dokáže nějaká skupina narušit a probořit; 3) Conjurer se předchozí bod povedl splnit a znělo to skvěle.

Já vlastně přišel hlavně na třetí skupinu – Resolve. Tradiční francouzský metalcore. Vlastně paradoxně nevím, co dodat. Přišel jsem primárně na Resolve, stihl jsem se vrátit po Conjurer aspoň do čtvrté řady (na If Not For Me jsem byl hned u podia) a tak nějak Resolve byli tací jako vždy. Energičtí, kvalitní, po většinu času přesní (na rozdíl od francouzských formulí – omlouvám se Alpine, to jsem si nemohl odpustit). Jen mi teda Anthony Diliberto přišel nějaký nachlazený (nebo to možná byly bublinky před koncertem – pil před ním colu), jelikož minimálně na začátku se mu nedařilo trefovat správné noty (tj. zpíval falešně) při jeho specifickém poloscreamu (zpěv na pomezí čistých vokálů a screamů) – což vím z předchozích koncertů, že dokáže odzpívat čistě. Ale jelikož se to poté zlepšilo, tak spíš se jedná o problém sycených nápojů před koncertem.

A nakonec Make Them Suffer. Když jsem je viděl naposledy (jako předskokany Stray From The Path v roce 2023 – taky ve Futuru), tak jsem nebyl úplně nadšený. A to hlavně z nekvalitně nazvučeného sálu. To se nyní nestalo, naopak zvuk byl super, a bohužel pro moje záda a bohudík pro všechno ostatní to vyvolalo naprostý chaos. Nebudu lhát, pro moje záda to mělo taky výhodu. Asi tak 2018328 vražení do zad a zbytku těla od obřího pitu někde za mnou a kolem mě mne zbavilo bolesti v křížích. Dostavila se totiž bolest úplně všeho, jak jsem byl (nedobrovolně) přehazovaný z jedné strany na druhou (teda asi na 2 dostupných metrech místa). Nebudu lhát, nedokážu přesně říct, co všechno hráli a nehráli (i když znám setlist). A je mi to jedno. Přes neskutečně intenzivní atmosféru, přes tu energii plynoucí z publika a skupiny bych přežil, i kdyby začali hrát český rap (jsem ale rád, že se tak nestalo).

Nebudu lhát, od listopadového koncertu WSS je to asi to nejintenzivnější, co jsem zažil (navíc tam taky hráli Resolve) a na rozdíl od toho koncertu zde nedošlo k žádným eskapádám s ochrankou (naštěstí). Tenhle rok ale zatím to nejlepší, čeho jsem se zúčastnil.

Fotky stvořil Ondřej Mann