„Ne všechno, co uděláte, je hodno zvěčnění,“ přiznává Jiří Tichota.

Pan doktor Jiří Tichota letos slaví pětaosmdesátku! Poté, co Spirituál kvintet odehrál loni na podzim své poslední koncerty, má spoluzakladatel legendárního souboru čas i na svá muzikologická bádání a poslech hudby všeho druhu. A taky na třídění nahrávek SK. Milou připomínkou umění kapely je kompilace Zpívat se nepřestane – To nejlepší, která vyšla k Tichotovým narozeninám. Kytaru či loutnu ovšem zapálený muzikant na hřebík nepověsil – však ho tyto nástroje provázejí celý život. Ve Spirituál kvintetu už je ale nerozezní. Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.



Jak moc se Vám stýská po aktivním muzicírování kapely?
Jiří Tichota: „Spirituál kvintet je spojen s mým mládím, a na takové časy se vzpomíná s určitou nostalgií. Trošku se mi po kapele stýská. Ne že bych toužil pořád něco organizovat nebo obden někam jezdit tři, čtyři hodiny, v sobotu, v neděli, ve svátek svých dětí… Po tomhle se mi nestýská. Stýská se nám ale, myslím všem, po tom, co jsme prožili. Vždycky jsme měli komu zpívat a lidi na nás byli po celou tu dobu moc hodní a milí, to beru jako dar.  Navíc jsme byli parta kamarádů, byla legrace, užívali jsme si to. Nikdy jsme se vzájemně nesoudili a nenapadali. To jsou věci, na které se vzpomíná pěkně, takže ukončení naší koncertní činnosti mi trošku líto je. Ale užívali jsme si to šedesát let! Vůbec mi tedy nevadí, že dnes už nepraktikuji; když se mi zasteskne, můžu si většinu našich písniček přehrát – ať už z nahrávek nebo z videí, a to považuji za velké štěstí."

Jak často se Vám takhle zasteskne, a pustíte si Spirituál kvintet?
JT: „Dnes poslouchám hlavně vážnou muziku, ale občas se mi to stane. Když jsem pracovně u počítače, kde mám uloženou všechnu naši produkci, sem tam si něco vyberu, poslouchám, a stane se, že si řeknu: tohle je pěkné, ale tohle bych na album nedával. Ne všechno je hodno záznamu a zvěčnění na zvukovém nosiči."

Kapela Spirituál kvintet čekala na svůj první zvukový nosič dvanáct let…
JT: Bylo to elpíčko a jmenovalo se Písničky z roku raz dva. Měli jsme tehdy velké debaty s Dušanem Vančurou, který byl přesvědčen, že naší cestou jsou spirituály. Sám si založil kapelu Antikvartet, která se v první verzi neuchytila, a ta zpívala jenom spirituály. Když přišel k nám a já jsem mu řekl, že budeme natáčet renesanci, nezdálo se mu to. Stejně se mu o mnoho let později, když jsme jeli poprvé do Ameriky, nezdálo, že jsme tam vezli národní obrození a české písničky, a jen na ukázku nějaký ten spirituál, aby se Američané pobavili. Dušan se cítil zhrzený, říkal, že jsme v zemi původu spirituálu mohli předvést, jak ho děláme my. Pravda, Amerika je země původu spirituálu, ale kritiky jsme měli skvělé právě na ten smíšený repertoár, který jsme tam hráli."



Vracíte se dnes ke klasické kytaře nebo klasické loutně? V archivech je spousta nahrávek, které jste na oba nástroje pořídil…
JT: „Moje loutnové nahrávky vznikaly v době, kdy u nás ještě jiné nebyly, byl jsem první, kdo v Československu klasickou loutnu nahrával. Ale to není žádná velká zásluha. Dneska se klasické kytaře ani loutně moc věnovat nemohu, je mi pětaosmdesát a ruce mám mnohem méně poslušné než před časem. Jeden prst mám dokonce úplně nehybný. Hraje se mi tedy trošku hůř, než se mi hrávalo. Přesto teď zvažuji jednu koncertní nabídku, o které ale ještě nechci mluvit konkrétně. A k poslechu se vracím rád."

V bookletu nové kompilace máte kouzelné pojednání o různých hudebních nosičích, na které Spirituál kvintet kdy nahrával. Cítíte nostalgii po těch starých dobrých velkých černých deskách? Koneckonců album Spirituál kvintet – Zpívat se nepřestalo vychází i jako elpíčko…
JT: „Nostalgii cítím. Teď, když jsem viděl naše nové elpíčko, tu velkou plochu a nádheru obrázků na ní, tak vidím, o co hudební nosiče změnou formátu výtvarně přišly. Tady vedle máte cédéčko, rozdíl je patrný. Přesto – mít sto nosičů na patnácticentimetrové poličce je něco jiného než mít sto elpíček, která zaberou půl skříně. To jsou výhody praktické. Jinak se mi ale oba nosiče spojují ve stejném poslání: udržují něco, co si dřív lidé neuměli představit, totiž zapsaný zvuk živé hudby. To dřív vůbec nemohlo přijít lidem na mysl. Dneska jsme na to tak zvyklí, že se hádáme, jestli je lepší nosič s velkým nebo malým obrázkem. Co by asi za takovou možnost dali lidé v době renesance, kdy byla všude spousta pěkné muziky, kdy lidé považovali hudbu za jeden z nejlepších způsobů společenské zábavy, a také ji všude pěstovali? Co by bylo zachováno za krásy, kdyby už tenkrát existovaly nahrávky! Buďme za ně vděční."

Vy sám jste pamětníkem překotného vývoje reprodukční techniky…
JT: „Po našich jsem měl gramofon s klikou, na něm jsem si přehrával šelakové desky rodičů z první republiky – otcovy operní árie a maminčinu populární hudbu, což byly většinou sentimentální a trampské písně. Trampské písničky se tehdy nahrávaly většinou ve formě tanga, což se později vytratilo. Na šelacích jsem si postupně budoval vlastní sbírku, miloval jsem hudbu Ježka, Voskovce a Wericha, i vážnou muziku. No a když jsem už jsem měl velkou sbírku, objevilo se elpíčko, což chtělo jiný přístroj a jiné nahrávky, tak jsem si to všechno pořídil. Později se objevilo cédéčko, což zase chtělo jiný přístroj a jiné nahrávky. U mě doma tedy najdete všechny tyto přístroje a nosiče. Jakoukoliv desku si tak můžu kdykoliv pustit."

Ve své době byly populární takzvané zvukové pohlednice, což byl regulérní pohled s vlisovanou deskou. I Spirituál kvintet je takhle zvěčněn…
JT: (smích) „To je pravda, ale to bylo na jedno, dvě přehrání. Deska na pohlednici byla šelaková, a když se přehrávala těžkou přenoskou s jehlou, brzy se zničila. Pohlednici se Spirituál kvintetem mám nicméně doma na památku. Byla na ni písnička Irene, good night, kterou jsme později zpívali i česky."



Celková stopáž vašeho nového alba na dvojelpíčku je pětaosmdesát minut; schválně – jako připomínka vašich narozenin?
JT: (smích) „Vidíte, to jsem si ani nespojil. Pan Deniš ze Supraphonu mi řekl, že v nejlepším případě se na dvě elpíčka vejde osmdesát pět minut, abych tedy vybral písničky v této celkové stopáži. Že to bude pětaosmdesát minut k mým pětaosmdesátinám, to mě nenapadlo."

Před časem jste si stýskal, že vybírat písničky na reprezentativní čtyřcédéčko je při celkovém objemu produkce Spirituálu velmi těžké; což teprve vybírat na jedno cédéčko! Čím jste se řídil, když jste vybíral písně na album Zpívat se nepřestane?
JT: „Řídil jsem se přáním Supraphonu, který chtěl to nejlepší. Já sám bych to takhle nekoncipoval, u umění se dá těžko o něčem prohlásit, že je to nejlepší. A to mluvím o našich obyčejných písních. Každý z našich členů by asi vybral něco jiného, ať už za sebe nebo za celkový dojem. Na naše nové album jsem tedy vybral písně, které prezentují jednak jednotlivé umělce v jejich mimořádných výkonech, jednak písničky, které se povedly – ať už textově nebo třeba aranžérsky."

Řekli jsme, že první desky se Spirituál kvintet dočkal po dvanácti letech existence. Bylo to dlouhé čekání?
JT: „Tak to tehdy chodilo. Dneska si žádná kapela neumí představit, že by hrála dvanáct let, a teprve vydala desku. V současnosti cédéčkem začínají i skupiny, o kterých ještě nikdo nic neví. Další nahrávky mají na youtube a dalších sítích. To tehdy takhle nebylo. My jsme se k prvnímu albu museli propracovat, a myslím, že v tom bylo i něco dobrého. Ne v režimním přístupu, ale v tom, že umělec by měl získat nějaké zkušenosti a s nimi i pocit, že ne všechno, co uděláte, stojí za to, aby bylo zvěčněno. O tom už jsem ostatně mluvil."

Za zvěčnění určitě stálo pěvecké vystoupení prezidentů Bushe a Havla se Spirituál kvintetem v roce 1990. Přitom jejich zpěv zaznamenán není…
JT: „Není, a to nás mrzí. My jsme o téhle akci do poslední vteřiny nevěděli, najednou přišel nějaký pán a razil prezidentům cestu na pódium. Byli jsme překvapení a samozřejmě potěšení. O to víc nám je líto, a připadá nám skoro neuvěřitelné, že v záznamech České televize tahle situace vůbec není zachycena, i když tam televize byla a točila. Jak s námi páni prezidenti zpívají, se nedochovalo na žádném záznamu naší ani zahraniční televize. Je jasné, že to bylo úmyslné. Existuje totiž dokument nazvaný Jednou budem dál, ten ukazuje pány prezidenty, jak odcházejí z pódia, ale to vlastní zpívání tam zařazeno není. Škoda. Rok před tím jsme zpívali z balkónu Melantrichu, to také naší televizí zachyceno není, bylo to 23. listopadu a tehdy Československá televize na Václavském náměstí ještě netočila. Událost ale natočila švýcarská televize, a k jejímu záznamu jsme se dostali. Zařadili jsme ho i na naše DVD. Ovšem záznam, jak zpíváme s pány prezidenty, nemáme."

To jejich spoluúčinkování jste nicméně mohli brát tak trochu jako satisfakci po potížích, které vám způsobil společný koncert Spirituál kvintetu s Bohdanem Mikoláškem ze začátku takzvané normalizace. Tehdy jste ve vysokoškolském klubu v Jirchářích připomněli sebeupálení Jana Palacha. Pak jste měli s režimem velké trable. A najednou s vámi zpívá prezident Spojených států!
JT: „Byla to satisfakce, a jak jsem řekl, nečekaná. Tehdy, v tom roce 1970 nebo 1971, jsme měli potíže nejen my a Bohdan, ale i studenti, kteří naše vystoupení organizovali. Že si něco odskáčete vy sami, to přežijete. Mnohem horší je, když je kvůli vám postižen někdo jiný, to začnete zvažovat, jestli víc neškodíte, než že byste přinášel užitek. Podobné pocity měl i Bohdan Mikolášek, papaláši totiž navíc vyhodili ze školy i holku, se kterou chodil. Bohdana máme moc rádi, je to velmi opravdový člověk. Je nám trošku líto, že se dneska vídáme dost málo – on totiž žije Švýcarsku. Doufám ale, a mluvím za sebe a svou rodinu, že to ještě všechno neskončilo. Bohdan a jeho paní vlastní objekt v jižní Evropě, a pořád nás tam zvou. Třeba k tomu ještě dojde."

Jak často vzpomínáte na svého prapradědečka, který učil hudbu Antonína Dvořáka a Dvořák mu údajně pomáhal se zhudebněním mše? Tedy – aspoň je tu ta možnost…
JT: „Ta možnost tu je, ale žádné nezvratitelné důkazy pro to nemám. Antonín Liehmann byl zlonický učitel a jak to bývá, učitelé byli taky kantoři na kůru, obstarávali hudbu. Antonín Dvořák byl jeho žáček. Příbuzných Antonína Liehmanna nás je celá skupina, patří sem i moje, řekněme, sestřenka, slavná koncertní harfenistka Kateřina Englichová, a občas se scházíme. Ten můj prapradědeček byl také skladatel, to, co se po něm dochovalo je spíš spotřební muzika, drobnosti dobové užitné hudby, kvadrilky, valčíky, pochody a tak. A vedle toho existuje celá Mše d moll složená na opravdu vysoké úrovni. Jeho ostatní skladby jsou běžné úrovně, ničím nenaznačují, že by byl Liehmann autorem schopným napsat takové dílo, jako je zhudebněná mše – ale dokázal to! Mše je to moc hezká, Supraphon ji dokonce natočil. Je tu tedy takový zvláštní schod v úrovni. Tak mě jenom napadlo, že mu možná Antonín Dvořák trošku s tou prací pomáhal. Každopádně ho zvěčnil i s jeho dcerou Terinkou v opeře Jakobín. Ten kantor, který zpívá Ta serenáda se mi podařila – to je ve vzpomínkách Antonína Dvořáka můj prapradědeček."

Chodíte proto z rodinné nostalgie na Jakobína častěji nebo vyhledáváte jeho nahrávky?
JT: „Že bychom se chodili do divadla dívat na naši rodinu nebo poslouchali Jakobína častěji, protože je v ní část naší rodiny, to tedy určitě ne."
Foto: archiv SK, Lukáš Kadeřábek


GALERIE

Související obsah:

» Spirituál kvintet v Divadle Kalich   (Jan Vavřík, 08. 10. 2013)
» Legendární Spirituál kvintet se definitivně loučí koncerty v Lucerně   (Karel Souček, 11. 02. 2020)
» Vokální balzám na duši   (Zdeňka Šichová, 24. 03. 2016)
» „Účtování je pro mě radostné,“ tvrdí zakladatel Spirituál kvintetu Jiří Tichota.   (Karel Souček, 09. 04. 2015)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Překvapivé spojení krásy a metalu v podání Evy Burešové a Dymytry
01.07.

Překvapivé spojení krásy a metalu v podání Evy Burešové a Dymytry

Leč by některé z nás tahle kombinace nikdy nenapadla, tak se tak stalo. Eva Burešová vydala nový singl s názvem...


Sladbu Martiny Pártlové Si to udělám sama doprovází vtipný klip
01.07.

Sladbu Martiny Pártlové Si to udělám sama doprovází vtipný klip

Energická, roztančená, chytlavá, vtipná. Taková je nová písnička Si to udělám sama, kterou natočila zpěvačka...


Štěpánovický koncert nabídl tři formace s hardrockovým finišem
30.06.

Štěpánovický koncert nabídl tři formace s hardrockovým finišem

Malebná obec u Klatov s názvem Štěpánovice pohostila v pátek 24.6.2022 na soukromě laděné akci hned...


Only the Poets zavítají v srpnu do Prahy
30.06.

Only the Poets zavítají v srpnu do Prahy

Only the Poets, britská poprocková kapela, jež vznikla v roce 2017, se do podvědomí fanoušků dostala zejména díky...


Singl Sins je jen začátek, Support Lesbiens slibují nové album
30.06.

Singl Sins je jen začátek, Support Lesbiens slibují nové album

Kapela Support Lesbiens vydává po téměř dvou letech novinku Sins, která je zároveň předzvěstí zbrusu nového...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Lidová Redlová
01.06.

Lidová Redlová

» Redlová Lucie

Dvě desetiletí se písničkářka Lucie Redlová bránila naplno navázat na...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru