Ne to, v co jsem doufal

Dnes to bude kratší, jsem nachcípaný, bolí mě hlava a po jednom dalším koncertu a třech zápočetech si sotva pamatuju své jméno. Takže odpusťte, že budu lehce mimo a že má paměť je celkem nedostačující. Přesto jsou části, které si stále pamatuji dost dobře.

Začalo to 12. prosince v MeetFactory se skupinou Heriot. Už jsem říkal někdy, že jsem rád za každou vokalistku, která se v metalu pohybuje? Heriot, kteří nedávno byli oznámeni i na festivalu Brutal Assault, jsou toho příkladem. A i když mi občasně vadil neustálý screaming zpěvačky i v melodických a punkových pasážích, když se to tam nehodilo, tak musím říct, že za 30 mminut dokázali předvést hodně a na Brutal Assault se na ně těším.

Následovali Darkest Hour. Předskokan s jednou z nejlepších oznamovaček, kterou jsem u předskokanů zažil (callout na Kubrickovu Vesmírnou Odyseu). Jenže to bylo tak nějak všechno. Jinak všechno bylo skryto za špatným ozvučením, ve kterém naprosto zmizely jakékoliv kytary, které ovšem u technických žánrů metalu naopak buď mají hrát prim, nebo mají fungovat jako základ pro vyrovnanou harmonii. A to tady nebylo.

A dostáváme se do další otočky o 180 stupňů. Sylosis bývalého kytaristy Architects Joshe Middletona. A za mě to bylo to nejlepší, co ten večer bylo slyšet. Nádherné technické riffy a melodie, slušný zvuk, komunikace s publikem. Všechno to přispělo k tomu, že minimálně já jsem si nejvíce užil zrovna Sylosis (plus mi byli hudebně nejblíže).

A nakonec Fit For An Autopsy. A já vlastně nevím. Deathcore mám normálně hodně rád (proto jsem taky pár dní na to zamířil na koncert, kde hrála Chelsea Grin), ale tohle mě vůbec nezaujalo a jak někdy nadávám na to, že hodinový koncert u headlinerů je málo, tady jsem byl vlastně i rád. Nevím, čím to bylo. Možná kompletně únavou, možná tím, že skupina mezi sebou a publikem vytvořila neprostupnou emoční hráz a na nějakou komunikaci s členy skupiny jsme mohli úplně zapomenout (2 lidi u mě neustále vyvolávali jméno kytaristy skupiny, a i když je musel slyšet, když se nehrálo, tak mu nestáli ani za zamávání). Nevím, jestli tohle bylo důvodem.

Zesumarizovat tento koncert je opravdu těžké. Polovina vystoupení byla pro mě emočně pozitivní, druhá polovina neutrální nebo lehce negativní. Možná začínám být moc kritický?