Naléhavost Stypkových písní nesklouzává k patosu či kýči

„Neboj, neboj, to bude dobrý," uklidňuje charismatický David Stypka v titulní písni svého alba neboj. jakousi dívku, kterou „strach zase zastavil v letu a sundal dolů". A jeho zpěv je natolik věrohodný a přesvědčivý, že dívka svůj strach určitě překoná. Stejně přesvědčivě a suverénně působí celá nahrávka, kterou se písničkář natrvalo probojoval mezi tuzemskou poprockovou elitu.

Jedenáct autorských skladeb Davida Stypky vyznívá velice naléhavě a co je nejdůležitější, frýdecko-místeckému rodákovi se podařilo najít přesnou hranici, kdy naléhavost nesklouzává k přeslazenosti, patosu, kýči či banalitě. Hudba, texty, atmosféra jednotlivých skladeb i Davidův originální, od dnes tolik populárních popových písničkářů se výrazně lišící zpěv totiž působí naprosto přirozeně, nenuceně a tudíž uvěřitelně. Navíc celou desku zdobí mimořádná sevřenost a jednotné vyznění.



Neboj. nabízí velice pestrou, propracovanou, dotaženou hudbu. Není sice přístupná na první dobrou, ale o to trvalejší hodnoty po opakovaných posleších přináší. Některé písničky se odpíchnou od zvuku klavíru, jiné kytary a jak se postupně přidávají další nástroje, skladby získávají na barevnosti a rozkvétají. Stypkova kapela Bandjeez přidává k instrumentálnímu mistrovství a sehranosti i srdce, příjemně se poslouchá. Stypka si navíc do studia přizval řadu hostů zvučných jmen, ale je fajn, že ti na sebe nestrhávají pozornost. Ve většině písní hostuje violoncello vynikající Terezie Kovalové, které se ale v žádném případě nedere do popředí, ale citlivě a pokorně podtrhuje atmosféru a vyznění jednotlivých písní.

Přirozeně melodické Stypkovy písně staví na nápadité práci s rytmy, dynamikou a gradací. Některé jsou jemnější (Loučit, Láska není, Kříž), jiné temperamentnější (Neboj), dalším nechybí rocková energie (Nebolelo, Vrány taky) nebo lehký příklon k jazzu (Lovec). Nejdramatičtěji vyznívá alternativnější Lodivod, výborná je vkusně popová balada Jericho, v elektronikou Jana P. Muchowa prozářeném hitovém duetu Dobré ráno, milá si Stypka skvěle rozumí s Ewou Farnou. Závěrečný Můj kůň propojuje prvky country, folku, popu i jazzu.



Na sevřenosti nahrávky mají velký podíl také poetické, básnické texty. Jsou mnohoznačné, vícevrstevnaté, ale nikoli nesrozumitelné. Jen počítají se zapojením posluchačovy fantazie. Jsou založeny na silných obrazech, osobních, přitom sdělných pocitech, náladách a uměleckým způsobem se zabývají hledáním, láskou, blouděním a výše zmíněnými strachy. Naléhavá hudba, sugestivní zpěv a poetické texty – díky tomu patří album neboj. k letošním nejsilnějším nahrávkám. A poselství? „Strach je posera! Když se mu podíváš zpříma do očí, zmizí!"