Na Divnostech tvrdíme, že písničky jsou nejlepší žánr, říká zpěvačka a textařka Alžběta Trusinová

Karel Souček, 16. 06. 2021

Divnosti představují jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších tuzemských labelů, u něhož si můžete být jistí, že nevydají špatnou nahrávkou. Za labelem stojí partnerská dvojice Tomáš Tkáč a Alžběta Trusinová. Oba navíc tvoří elektro weird popové duo něco něco a Alžběta působí i v česko-slovenské kapele Neřvi mi do ucha. O všech těchto aktivitách je následující rozhovor.

Hudební knihovna: Nedávno vaše duo něco něco natočilo singl Vlny, který předznamenává nové album. V jakém stádiu nahrávka je?

Alžběta Trusinová: „Zatím bezejmenné album chceme vydat na přelomu srpna a září. Začátkem července by měl jít ven druhý singl s názvem Mezery, který teď doděláváme. Ke všem songům máme nahrané vokály, se kterými nám pomáhal Ondra Ježek, bicí a kytary, které jsme nahráli pro změnu ve studiu Aluna v Hobitíně.

Během června písničky doladíme a začátkem července je Tomáš smíchá. Pak se budeme chvíli dohadovat, jestli album posílat na master Joe Lambertovi, který masteroval i Vlny, nebo je to rozmařilost, jak by řekly naše maminky, no a až to vyřešíme, bude hotovo."

HK: Ovlivnila nějak pandemie práci na nových písničkách? A vůbec na činnosti labelu Divnosti?

AT: „Práci na nových písničkách v zásadě nijak ne. Už loni v létě jsme věděli, že chceme další desku za rok.

Činnost labelu pandemie ovlivnila paradoxně pozitivně. Tomáš, který se na většině alb, co u nás vyjdou, podílí jako producent, přišel kvůli covidu o veškeré zvučení, což ho do té doby živilo. Ohlásil do světa, že má spoustu času na produkci a míchání desek a dopadlo to tak, že jsme loni vydali sedm alb, která všechna produkoval a míchal, a činnost labelu byla oceněna Vinylou v kategorii Počin roku."

Osová souměrnost názvu něco něco

HK: Název něco něco se mi moc líbí. Můžete prozradit, jak vznikl a co pro vás symbolizuje?

AT: „Název vznikl tak, že jsme ukládali naše rozdělané písničky do složky s názvem „něco něco" a mě napadlo, že by to vlastně byl výstižný název pro kapelu. Líbí se mi ta osová souměrnost. V kapele jsme přece také dva. Ale těch rovin je tam víc – trochu hravosti, trochu prostoru pro to, aby si každý mohl dosadit to svoje."

HK: Kromě něco něco působíte také v kapele Neřvi mi do ucha. Liší se nějak přístup k tvorbě v případě obou kapel? Míříte na stejné posluchače?

AT: „Ani v jedné kapele neuvažujeme nad tím, na koho míříme. Ani když se nad tím zamyslím, vůbec nedokážu odpovědět. Ale v něčem je ta hudba podobná, jsou to prostě pěkné a přístupné písničky, které pořád mají nějakou naši tvář. My na Divnostech říkáme, že písničky jsou nejlepší žánr."

HK: Bude možné obě kapely v létě či na podzim někde slyšet live?

AT: „Ano, obě! A za to jsme hrozně vděční. S Neřvi mi do ucha hrajeme na festivalech Utopije, Praha žije hudbou a Bez ambicí a na konci června v Bratislavě, kam se konečně zase po třech letech podíváme.

S něco něco je toho ještě víc, je tam jeden větší festival ještě v červnu, který zatím nemáme dovoleno ohlašovat, potom parádní Jinčí čin v Jičíně, pražská Habrovka, Fraj na Slovensku, také Bez ambicí (tam mě čeká dvoják). No a snad už to můžu takhle zveřejnit: 30. září budeme mít křest v pražském Bike_Jesusu, na ten se strašně těšíme, protože s námi začíná hrát bubeník Vašek Šafka a strašně nás to s ním baví. Pro mě osobně je to asi po devíti letech v kapele úplně nový zážitek, v Neřvi mi bubeníka nemáme. Dost jsem se toho bála, ale jsem unešená."

HK. Ještě na chvíli k Divnostem. Podle jakých kritérií vybíráte interprety pro váš label? Co musí splňovat a odmítáte hodně?

AT: „Přiznám se, že odmítáme hrozně moc. Tomáš má jen dvě kritéria – musí to být česky a musí ho to bavit. A to byste neřekli, jak je těžké jim vyhovět. Ale chodí nám také hodně copy/paste zpráv od kapel, u kterých bych se vsadila, že neznají ani jednu písničku, natož pak kapelu, co u nás vyšla. Používají k oslovování vydavatelství metodu „Spray and pray". A u takových poptávek mě to odmítání ani nemrzí."

Vinyly musím v kuchyni překračovat

HK: Když jsme u nahrávek. Má v dnešní době smysl vydávat CD a LP nosiče? Vy osobně jste jejich příznivkyní?

AT: "S fyzickými nosiči se to má tak, že je tu velmi úzký výsek jejich milovníků, a pak obrovská masa lidí, kteří si je nikdy nekoupí, protože si možná hudbu nekoupí nikdy – pokud nepočítám předplatné Spotify. Nijak to nehodnotím, tahle to prostě je.

Já samozřejmě chápu to čaro, které vinyly obklopuje, mám v podstatě dvě vzpomínky z dětství, jak sedím na nejvyšší větvi třešně a jak se prohrabuju tátovými vinyly, takže rozumím, že je nic nenahradí. Ale abych byla upřímná, doma s Tomášem gramofon ani nemáme. Ale každý rok si slibujeme, že si ho pořídíme k Vánocům.

A momentálně je můj vztah k vinylům takový, že je musím v kuchyni překračovat, protože právě tam se nachází neustále se rozrůstající sklad Divností. A tak jsme se dohodli, že je s něco něco dělat nebudeme. Kdyby o ně byl fakt obří zájem, vždycky je můžeme udělat zpětně."

Foto: Radek Herold, Jana Plavec, Vanda Kašnerová

GALERIE