Mládek v Lucerně hrál, Kalamity Jane řádila, Pitkin koktal a výsledkem bude DVD

Ivan Mládek nastoupil se svým Banjo Bandem do (4. ledna snad ještě) novoroční Lucerny a natočil tam DVD. Zároveň, jaksi mimochodem, přitom také (hodně) zaplněnému sálu zahrál. Pokud divák akceptoval všudypřítomnost kamer a podřízenost vystoupení účelům natáčení, mohl odcházet spokojen.

Humoristicko-písničkové výstupy vynálezce obrazové antiperspektivy se hodí spíše do kulturáků, klubů a televizního studia než do velkých prostorů. Ostatně přesvědčil se o tom on sám, když loni na podzim musel „odložit" sérii narozeninových koncertů po tuzemských sportovních halách. Projevilo se to bohužel i v nejslavnějším českém sále. V jeho okázalé a slavnostní rozlehlosti vtípky o kozách či řádění škaredé Lenky Šindelářové se špinavým hadrem zanikalo, ba působilo poněkud nevhodně, a navíc nebyl zcela zaplněn. Což je docela škoda, jelikož Mládek zde se svým ansámblem vystoupil po dlouhé době a navíc v maximálním možném složení – kultovnímu Ivo „tančím Jožina z bažin" Pešákovi se proto do nebe alespoň hromově aplaudovalo.

Gerendáš s Kaňkovským zpátky na scéně

Jinak však populární bavič připravil místy poněkud rozpačitý program. Představil zajímavé hosty, takže diváci se mohli těšit z legendárného koktání Milana Pitkina a vykopávky Když je v Praze hic v jeho podání, z trubky Ladislava „Gejzy" Gerendáše a s ním i milostné avantýry pro čtyřicátníky Slušně vychovaná či z tanečních kreací Petra Kaňkovského a jeho Pravdomluvného vína. Spíše rozpačitý dojem však zanechal Ota Litomiský ze Šlapeta, jehož úkol vyplnit technické pauzy humorem se u obecenstva nesetkal s velkým pochopením; jako zjevení z nějaké freakshow zapůsobil mladý harmonikář, svou notně svébytnou, cizojazyčnou imitací světových evergreenů (typu What A Wonderful World od LouiseArmstronga) ladící vhodnou atmosféru pro ultrasupermegaHIT mládkovců Jožin z bažin.

Recenze nejslavnějších Mládkových desek:

• Dobrý den!
• Nashledanou!
• Předposlední leč

Takových hitovek ostatně zazněla hned celá řada: od tradičního marmeládového úvodu Linda přes další takřka lidovky z prvního alba Dobrý den!(Medvědi nevědí, Mravenci v kredenci, Láďa jede lodí, Neopatrný křeček, Jez) až po spoustu dalších více či méně známých kousků jako Ňu Ňu Ňu, slovensky vyvedený O nebezpečenstvu hor, Mistr Woo, geniální Žába puk nebo hymnická Hlásná Třebáň. Řadu z nich obstarala některá z „šílené dívčí trojky", jež se také - tu s větším, tu s menším úspěchem – starala o většinu legrace během vystoupení. Lenka „Sweet Sue" Plačková předvedla popletenou variantu odrhovačky Když jsem já sloužil, zazobala si s vrabci igelitové obaly a přečetla několik (vtipných) historek. Lenka „Kalamity Jane" Šindelářová exhibovala při zpěvu „love songů" Včera večer u sila a Japonci v Jablonci a především zaúřadovala při závěrečné sborové Restaurace U přívozu, kdy coby krásná Róza vlétla mezi ospalé diváky a omývala je mokrým hadrem. To razantně působící Libuna Roubychová se předvedla jako Děvče ze samoobsluhy a v jednom z vtípků se přímočaře otřela o Halinu Pawlowskou.

Ani Lulu z Honolulu nechyběla

Hlavní hostitel celé pásmo s nadhledem a ironií jemu vlastní prokládal drobnými fórky, představil celou kapelu (která se sešla v avizované „zlaté" sestavě Zdeněk Kalhous – klavír, Jan Mrázek – valcha, Tomáš Procházka – bicí, Vítězslav Marek – kytara a Václav „Jáša" Dědina – tuba), vyprávěl pohádku v polštině a když dostal narozeninový dort a kytici, bylo všem jasné, že tohle už je definitivní konec, po kterém si jinak poněkud chladné obecenstvo už žádný povinný přídavek nevytleská. I když v úplném finále přeci jen došlo na Prachovské skály. Prostě stylový konec (příběhu o estrádním souboru, který z domácího Českého ráje dobyl kousek Evropy) pěkného, byť nepříliš stylového koncertu. Hudba Ivana Mládka je však především o dělání srandy a nikoliv o dodržování nějakých pravidel. Koneckonců až se to pořádně sestříhá, bude z toho dévédéčko jako lusk. A vo to přeci šlo.