Miss May I a Crystal Lake si naporcovali Rock Café

Autorkou článku je Anna Stoklásková.
Autorkou fotografií je Klaudia Ligačová.

Venkovní počasí už pomalu láká k posezení někde na sluníčku, ale do letní festivalové sezóny je ještě daleko. Naštěstí ale máme pořád z čeho vybírat i co se týče klubových akcí. Letošní jaro je opět velmi nabité a na úterní večer nám Obscure Promotion přivezli do Rock Café pořádně nabitý lineup s co-headlinery Miss May I a Crystal Lake.

Úderem sedmé hodiny na pódium nastoupili australští Diesect s tradiční kombinací metalcoru a nu-metalu. Těžká role úvodního interpreta ale sebevědomím australské bandy vůbec neotřásla. Návštěvníci se pomalu trousili do sálu, ale brzy se začalo publikum i rozhýbávat a nakonec jsme se dočkali i první wall of death. Kapela zvládala výkon fyzicky i technicky a sem tam zpěvák přidal i pořádný řev. Přichystali si průřez svou tvorbou a samozřejmě zařadili i poslední singly z jejich nedávného alba „Hide From The Light". Diesect při jejich první návštěvě evropského kontinentu rozhodně zaujali. Velmi příjemně mě překvapila i kvalita zvuku hned od začátku. Dostatečně hlasité, ale ne přeřvané, zpěvy srozumitelné a žádné utlumování předkapel. Díky za to!

Po chvíli je vystřídali Great American Ghost a od nich jsme dostali naprosto nekompromisní nálož hardcoru a syrového punku. Taková ta správně „nasraná" a agresivní bostonská sypačka. Tohle bylo sakra hlasité! Pořádná energie stříkala na všechny strany a klimatizace tak tak stačila ochlazovat nadšené moshery. Kluci představili většinu ze svého poslední alba „Tragedy of The Commons". I když se tvrdé pasáže občas vystřídaly s těmi melodičtějšími a výkonu ani snaze kapely v čele s frontmanem Ethanem Harrisonem se nedalo objektivně nic vytknout, ze všech kapel večera mě tahle mlátička bavila nakonec nejméně.

První dvě kapely musely stihnout vše co chtěly v asi půlhodinovém slotu. Hlavní hvězdy večera pak měly na vystoupení zhruba hodinu. Vše šlapalo jak hodinky, a i když mi přijde hodina pro headlinera málo, je pravdou, že ve všední den člověk ocení, když se vše stihne a akce skončí v rozumný čas. Za organizaci a přesný timing tedy palec nahoru!

Netrvalo tedy dlouho a dočkali jsme se vytouženého vystoupení Miss May I, kteří pro mě byli jasnými headlinery večera. Navíc měli nachystaný přímo snový setlist. Nechyběl v něm nejnovější singl „Die On The Vine", ale byl nabitý hlavně staršími věcmi, na které jsem se nejen já těšila. Dočkali jsme se skladby „Architect", „Forgive and Forget" a závěr patřil oblíbené „Hey Mister", kterou si s chutí zahulákal celý klub a potvrdil, že na MMI se rozhodně nezapomnělo! Mám pocit, že frontman Levi Benton nejen vypadá, ale i zní pořád stejně, jako když MMI začínali. Jeho screamy se skvěle doplňovaly s vokály basáka Ryana Neffa. Navíc je to neuvěřitelný sympaťák, který podával stagediverům ruce, aby jim případně pomohl na pódium a celkově to vypadalo, že si vystoupení na pódiu náramně užívá. Budeme doufat, že se klukům pražská zastávka líbila a na jejich další vystoupení už nebudeme muset zase roky čekat. V letošním roce plánují vydat osmé studiové album, tak snad se nám poštěstí i v případném následujícím turné.

Fanoušci Crystal Lake nemuseli na návrat svých oblíbenců čekat příliš dlouho. Loni předskakovali Thrown v Meetfactory a potěšili i návštěvníky festivalu Brutal Assault. Kapela po odchodu zpěváka Ryo Kinoshita ztratila část fanoušků, když tuto nevděčnou roli převzal John Robert Centorrino. Přece jen, zpěvák je nejen tváří kapely ale dost často pak i styl celé kapely nabere trochu jiný směr. Nezáleží na tom, zda jste fanoušky starší tvorby a nové zatím nemůžete přijít úplně na chuť nebo jste Crystal Lake objevili později. Nakonec nebyl pod pódiem nikdo, kdo by se nehýbal a nebyl naprosto pohlcený atmosférou. Japonsko-americká sestava spustila naprostý výbuch energie v publiku. Bylo jasné, kdo je v této co-headline tour větším tahákem. Stagediveři létali vzduchem jeden za druhým a celý klub byl v euforii. Kluci zahráli nějaké starší kousky jako „Hail to The Fire" nebo „Apollo", ale už se soustředí spíš na novou tvorbu. Na konci ledna jim vyšlo nové album „The Weight of Sound" a zahráli mimo jiné i stejnojmenný singl nebo pecku „Neversleep". Crystal Lake nabrali nový dech i směr a držíme jim palce, ať si zároveň vždy udrží svou jedinečnost, pro kterou je fanoušci mají rádi.

Po čtyřech hodinách se celá akce blížila ke konci. Fanoušci ještě využili velkorysých prostor Rock Café, aby se mohli naprosto přirozeně potkat a vyfotit s někým z kapely. Celý večer tak končil stejně jako začal: ve velmi přátelském duchu. Všem kapelám přejeme, ať si užijí zbytek evropské tour a nám ostatním, aby takových večerů, kdy odcházíte totálně vyčerpaní, ale šťastní, je co nejvíce!

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebook profilu kapely Crystal Lake.