Minimalismus, emoce a klid: Chet Faker v SaSaZu

Chet Faker se 15. října 2025 vrátil do Prahy a v klubu SaSaZu znovu potvrdil, že síla koncertu nemusí spočívat v hluku, ale v tichu, soustředění a jemnosti.   

Večer otevřel český multiinstrumentalista badfocus, jehož set měl v poloprázdném sále nečekaně silný účinek. Na pódiu působil klidně a soustředěně, spoléhal víc na hudbu než na slova. Když svůj set zakončil větou: „Jestli vás můžu o něco poprosit, choďte za kulturou. Je to důležité," měl člověk pocit, že mluví za všechny umělce, kteří stojí před publikem, jež si často neuvědomuje hodnotu přítomného okamžiku.   

Po třicetiminutové pauze se světla ztlumila a na pódium vstoupil Chet Faker, bez efektního úvodu. Začal písní No Advice a okamžitě vytvořil intimní prostor, který se dal spíš cítit než popsat. Následovaly skladby z různých etap jeho tvorby – od starších Gold a 1998, přes novější Feel Good až po melancholickou Whatever Tomorrow.   

Jeho koncert byl směsí meditace, klubového rituálu a tiché zpovědi. Každý tón měl svůj čas, každá pauza svůj význam. Publikum, zpočátku plné očekávání, se pomalu ponořilo do soustředěného ticha. Lidé se nehýbali, jen sledovali jeho ruce na klávesách, jeho klidný dech a pohledy, které občas zvedl k publiku. Když řekl prosté „thank you", mělo to větší váhu než jakýkoli proslov.  

V písni Talk Is Cheap se klub zahalil do modrého světla a zpěv zněl étericky, téměř jako šepot. Ten okamžik patřil k nejsilnějším z celého večera, jako by se hudba i prostor na chvíli slily v jedno.   

Zvuk zpočátku trpěl nevyvážeností. Chetův hlas přehlušovala hudba, ale zvukaři to brzy napravili a zbytek večera plynul čistě, s dokonale vyváženou dynamikou. Zajímavé bylo sledovat i proměnu publika: první půlka večera byla plná napjaté pozornosti, později se někteří začali rozptylovat telefony. Možná za to mohl dlouhý setlist, možná právě ta extrémní pomalost a klid, který od posluchačů vyžadoval trpělivost.  

Přesto Chet Faker dokázal, že i v přehlceném světě má ticho sílu. Nešlo o show, ale o přítomnost. O hudbu, která se nesnaží ohromit, ale dotknout.

Autorka textu a fotografií: Naty Velebilová