„Mám rád v hudbě, a celkově v umění, nadsázku,“ tvrdí Tomáš Frolík z kapely The Bladderstones.

Karel Souček, 09. 10. 2023

Už za týden, konkrétně 17. října, vychází druhá deska art-bluesového tria The Bladderstones. Nese název Toilet Fame a trojice zkušených muzikantů Tomáš Frolík, Jan "Johnny" Judl a Michael Nosek ji nahrávala pod dohledem producenta Miroslava Chyšky. Nejen o novince jsme si povídali se skladatelem, textařem, kytaristou a zpěvákem Tomášem Frolíkem.

Hudební knihovna: Proč vlastně Toilet Fame? A co vás celkově vedlo k takovým názvům od alba přes pojmenování vydávání ve vlastním nákladu coby Urinal Records?

Tomáš Frolík: „To je jednoduché. Žiju v malém bytě se svou rodinou a jsem teď taky táta na plný úvazek. Jediné místo, kde jsem mohl vytvořit svět Toilet Fame, byl náš záchod. Napsal jsem tam hudbu i pro jiné mé kapely, např. album Mlhoviny skupiny Krajina Ró. Mám rád v hudbě, a celkově v umění, nadsázku. A hodně respektuji, když si umí lidé udělat srandu sami ze sebe. Přijde mi to jako dobrý životní styl. Uvolněný."

HK: U singlu Confused Rennie jste přiznal inspiraci skutečnou osobou ulic rodného města Slaný. Pobíhá někde po Slaném i Samolepící Otta z prvního singlu z loňského roku?

TF: „Bohužel už ne. Ota Motylevič už před nějakou dobou zemřel, ale pamatuji si ho z dětství. Pokaždé, když jsme ho potkali, tak se nás ptal, jestli nechceme vidět "krávu” za dvacet korun. Zmínil jsem to nakonec i přímo v textu písně Self-Adhesive Otto."

HK: Když jsme u námětů textů a skladeb obecně, jaký je váš skladatelský modus operandi? Někdo přinese riff a rozjamujete ho a pak přijde text nebo je to komplexnější a vše vzniká už v hlavě autora jako skoro hotová věc?

TF: „Všechnu hudbu a texty udělám sám. Pošlu to klukům a dostanu od nich feedback. Dnes už mám možnost i rovnou nahrát ve studio kvalitě z domova a pohrát si s formou v programu Logic Pro. Konečný tvar písně ale doděláme na zkušebně jako celá kapela dohromady. Michael Nosek (náš bubeník) má skvělé nápady a je hodně kreativní. Je to skvělý muzikant a hodně dobře slyší. Obzvlášť kytarovou hudbu a barvu kytary jako takovou. Častokrát se stane, že si na zkoušce vezme kytaru do ruky a hledá něco, co mu tam ještě chybí…"

HK: Kdybyste srovnal prvotinu Without cover a aktuální Toilet Fame, kam jste se za posledních několik let posunuli?

TF: „Asi bych začal tím, že kapela se začala měnit ještě před vydáním Without Cover právě díky příchodu Michaela Noska. Celkově jsme se začali posouvat od "retra” dál. Without Cover dnes vnímám jako demo nahrávku. Nebylo na to dost času a peněz a je z toho hodně cítit, že jsem ještě neměl úplně jasno v celistvém konceptu a zvuku našeho tria. Vnímám to demo jako takový crossover do naší nové podoby. Toilet Fame má hodně rozdílné barvy, ale náladou, textem a zvukem všechny písničky dávají (dle mého názoru) perfektní smysl dohromady. Rád náš styl pojmenovávám od desky Toilet Fame jako Art-Blues."

HK: Vydání alba bylo původně avizováno na první polovinu letošního roku, nyní vychází 17. října. Jak došlo ve skluzu? Skočila do toho deska Krajiny Ró nebo jiné aktivity?

TF: „Ano - deska Krajiny to určitě ovlivnila a to nejen z hlediska mých sil, ale i našich termínů. Všichni tři jsme aktivní i v jiných projektech a kapelách a je dost těžké najít volná místa v našich kalendářích. Chtěli jsme to udělat co nejlépe a bez kompromisů a to vyžaduje hodně času."

HK: Jste vnímám jako jeden z předních hráčů své generace, absolvoval jste nejeden kurz hry na nástroj včetně těch od zvučných jmen jako Robben Ford či Marcus Miller. Vzpomenete, jak kurzy probíhaly a co vám daly? A máte i nějakého vysněného hudebního kolegu coby lektora?

TF: „Tyto kurzy probíhaly formou MASTER CLASS lekce - tedy omezená kapacita a velmi intenzivní soustředění s těmito mistry během 3 dnů. Lektorů a hráčů bych chtěl potkat strašně moc, např. Bill Frisell, John Scofield, Scott Henderson, Adam Rogers, Mark Lettieri, Ariel Posen, Joey Landreth, Shawn Tubbs, Buzz Feiten, Shane Theriot, Tom Bucovac, Josh Smith, Michael Landau… Omlouvám se, ale poslouchám toho strašně moc."

HK: Na letošním 27. ročníku festivalu Blues Alive oslavíte 10 let existence. Za tu dobu jste koncertovali snad všude v ČR a k tomu i v zahraničí jako v Německu, Slovensku, Finsku nebo Turecku. Kam byste se chtěli vrátit a kam naopak vydat poprvé?

TF: „V květnu 2024 máme v plánu 14 denní turné po Německu a to považujeme za největší úspěch. Je opravdu skvělé, že posluchače na západě zajímá nemainstreamová, undergroundová hudba. V roce 2025 bychom měli dokonce expandovat do Švýcarska a Rakouska. Moc se na to těším. Tyhle země jsou daleko před námi a speciálně Německo jsem si oblíbil nejvíce. Kam dál? Rádi bychom se dostali do Francie a Nizozemska. Tak snad se nám to povede!"

Foto: Tomáš Moudrý

GALERIE