Mám nasazené růžové brýle nebo OneRepublic stále umí trefit terč?

Skoro dvacet let střílí jeden hit za druhým. Opakovaně vyprodaná aréna je pro Američany samozřejmostí. OneRepublic tentokrát nepřivezli novou desku, ale show toho nejlepšího, co jejich repertoár nabízí. V neděli 5. října se kluci po třech letech vrátili do pražské O2 areny, tentokrát v rámci Escape to Europe turné. Diváky jim předehřála Britka Ella Henderson, jejíž debutový singl „Ghost" napsal právě Ryan Tedder, frontman OneRepublic a nepochybně hlavní hvězda večera.

Večer odstartovali zjemna skladbou „Feel Again" z jejich největší desky Native, ze které zaznělo v průběhu večera hned sedm kousků. Následovali s „Kids", která jako jediná reprezentovala mé oblíbené album Oh My My a pokračovali speciálním remixem „Good Life", který obsahoval ikonickou součást skladby „Midnight City" od M83. Taky bych ji dle názvu nepoznala, ale běžte si ji pustit a budete hned vědět, o čem je řeč.  Do této doby byla atmosféra v hale taková mdlá a nehlo se pomalu ani živáčka. To není atmosféra, kterou si pamatuju z jejich předchozí show v české největší aréně.  

Opravdu jsem jediná, kdo má chuť si vyzpívat duši v tento fajn nedělní večer? Frontman Ryan Tedder i přesto neztrácel jiskru a začal svůj dnes již známý proslov o tom, jak má Česko a především Praha speciální místo v jeho srdci. Jezdil sem už od jeho 15 let za rodinou a pyšní se menší slovní zásobou, kterou pyšně prezentuje se svým silným americkým akcentem. Je to roztomilé. Jeho občasná čeština na stage se cení o level více, než kdejaký interpret, který ze sebe vyloupne tu jednu naučenou frázi, kterou do druhého dne zapomene.

Večer pokračujeme singlem „RUNAWAY", který stále nedokázal prolomit ledová srdce diváků. Následovala velmi povedená video montáž z jejich cest kolem světa, kterou doplnili o krásné živé smyčce. Mimo jiné zazněla skladba „Rescue Me", která jako první roztleskala halu. No to to trvalo! Následovali singlem „Run" ze stejné desky, který jako první dokonce rozeřval halu. Publikum bylo průměrně věkově rozhodně nad mojí hranicí, a právě proto bych si rozhodně netipovala, že modernější hudba bude mít větší úspěch než osvědčené klasiky, které nesou tunu nostalgie, bez diskuze zajímavější texty a především na rozdíl od novinek naprosto dobily svět. Na druhou stranu, která kapela může říct že vydává hned několik hitů na každém jednotlivém albu?

Kapela vydala svou debutovou desku Dreaming Out Loud v roce 2007. Obsahovala singl „Apologize", který v první řadě vydal hudebník Timbaland na své desce Shock Value. Kapela tak vystřelila z nuly na sto, Timbaland byl v Americe tou dobou velká hvězda. Megahit „Apologize" byl dle frontmanových slov několikanásobně větší než oni sami. Na toto téma došlo před zahráním „Stop and Stare", kterou frontman označil za dílo, díky kterému i po úspěchu s prvním singlem vůbec zůstali v kapele. „Stop and Stare" jim definovala směr, kterým se budou vydávat, a ukázala jim, že společná cesta má smysl. One hit wonder? Not us!

Kapela se přesouvá na B stage, kterou mám, co by kamenem dohodil. Všichni se tak i se svými nástroji a komplet sadou bubnů vměstnali na poměrně maličkou stage, kterou přirovnali ke svým začátkům v klubech, když se snažili prorazit. Dnes už hrají kluci jen na světových největších festivalech a v halách před několika desítkami tisíc lidí. Na mini stage odehráli „Life In Colour", kterou Ryan označil za svou oblíbenou skaldbu, následovali mou oblíbenou srdcervoucí „Something I Need", „Halo" od Beyoncé a „Bleeding Love" od Leony Lewis. Obě tyto skladby Tedder před lety napsal. Píseň „Halo" se označuje za vyznání lásky od Beyonce pro Jay-Zho. O skladbě se to říká, ale kde kdo už neví, že autorem je blonďatý sympaťák z Oklahomy s propiskou a nekonečným talentem a ne Queen Bee.

Z B stage mezi každou skladbou letěl fotbalový míč směrem do publika stylem penalty. Zábavné to definitivně bylo. Kde se nápad vzal? Asi nejsme jediné publikum, které má trochu potíže s projevem emocí. Škoda, že hned tu první penaltu chytil pak sekuriťák, který stál o sektor vedle mě. Míče jsou podepsané celou kapelou a jedná se o novou tradici, kterou frontman začal teprve před nedávnem. Ploužáky to tak hezky o pauzách okořenilo. Myslím, že hned čtyři šťastlivci si domu odnesli originální suvenýr. Paličky a trsátka? To je pasé.

Jejich druhé album Waking Up přineslo již zmíněný hit „Good Life" nebo právě „Secrets", který živě doplnili o nádherné cello. Z desky jsme se nedočkaly legendární skladby „All the Right Moves", která v mých očích dost definuje ikonický sound OneRepublic.

Živě dále zazněly skladby „Singapore", „Lose Somebody", „Can´t Stop", I Ain't Worried", „Sunshine", „If I Lose Myself" a „I Lived" doplněná o intro video složeného ze zpráv od fanoušků. Nemůžu nezmínit nádherné několikaminutové solo na kytaru, které předvedl Zach. Ten Španělsko mexický vliv byl tak očividný, až mi to vrtalo hlavou. Frontman následně zmínil historku, jak kytarista Zach Filkins je vlastně původem z Barcelony. To jsem opravdu nevěděla. Kluci se poznali na střední škole v Americe. Samozřejmě nechyběl fantasticky chytlavý singl „Love Runs Out", u kterého jsem poprvé za večer vnímala, že dokonaly Ryan Tedder s dokonalým vokálem už nedokáže uzpívat úplně všechno. Není se čemu divit, když za večer padlo skoro 25 skladeb. Skoro? Dvacátou pátou položkou je cover „Wonderwall" od Oasis. Nebyl v plánu, ale skladbu pustili hned jako první po konci show, publikum se rozezpívalo u Oasis z repráku a Tedder neodolal a musel se přidat. Krásné završení povedeného večera, ale na předchozí show vzpomínám raději. Dost možná je to způsobené pouze publikem, kapela opravdu neudělala krok špatně.

Loni v létě vydali své šesté studiové album Artificial Paradise, které obsahovalo již zmíněné hity „RUNAWAY" nebo „I Ain't Worried." Album obsahuje také jejich nejnovější spolupráci s Davidem Guettou, „I Don't Wanna Wait", která od svého vydání nasbírala téměř miliardu streamů. Tuto skladbu společně s „I´m Good", kterou má na svědomí Guetta a Bebe Rexha považuju za dvě nejotravnější díla posledních několika měsíců. Určitě se najde zastup lidí, kteří souhlasí.

S jejich tvorbou dlouhé roky resonuji jak po hudební, tak lyrické stránce, ale Artificial Paradise a některé kousky z předchozí desky Human mě neoslovily. Ovšem vypadá to, že se můžeme těšit na novinky, jelikož kapela ke konci pražského koncertu představila zatím nevydanou skladbu „I Need Your Love", na kterou byl poměrně dobrý ohlas od publika. Tento potenciálně budoucí singl je spíše pomalejšího typu ale je doplněný o fantastický guitar riff a velmi silný vokální výkon Teddera. Chytlavý rozhodně je a dávám zelenou, ale na nahrávku si musíme počkat.