Malému klukovi se mezi dospělé nechce

Zprvu trochu nenápadnými, zádumčivými, do sebe ponořenými zdají se být písně brněnské kapely Listolet na novém albu Malý kluk. Ale jen zprvu, při opakovaných posleších rozkvétají do nevšední krásy. Každé další přehrání tak přináší mnohé radostné objevy, cesta je to vskutku dobrodružná.  



Hudba Listoletu se pohybuje na půdorysu folku, rocku, jazzu a elektroniky. Často a hlavně nápaditě a hravě kombinuje všechny čtyři styly v rámci jedné písničky, takže ty pak vyznívají velice pestře a barevně. Pořád se v nich po skladatelské, aranžérské, textařské, dynamické, harmonické či rytmické stránce něco děje, skoro pětiminutové skladby díky tomu ani vteřinku nenudí.  

Od folku přes rock až k jazzu

Třeba hned úvodní píseň s dlouhým názvem V posledním okamžiku předtím než budu dospělý začíná jako folkový song. Postupně graduje do našlápnutého rocku, který střídají jazzové, na přesné trubce vystavěné pasáže. A nad tím vším poletuje jemná, ale velice funkční elektronika, samply zde dotvářejí atmosféru písně.  

A podobně fungují i další songy. Energický, místy šramlovitý Zakopaný pes, Za komín, skladba, kloubící něžnost s dramatičností nebo folkrocková, s obrovským nasazením odzpívaná skladba V otčinách. K dalším vrcholům patří melodická hitovka Lullaby, jediná píseň v angličtině se skvostným hostováním zpěvačky Beaty Bocek, melancholická pecka Postavili dům, nejalternativnější, stále však melodická Perspektíva nebo závěrečný Malý kluk.  



Listoletu se podařilo rafinovaně skloubit akustické a elektrické nástroje se samply. Instrumentů zní na desce více než tucet, ale žádný není samoúčelný, každý má své přesné místo a objeví se pouze tehdy, když to pomůže písni. O to více pak vyzní krásné tóny příčné flétny, saxofonu, klavíru, akordeonu, mandolíny nebo violoncella. Kromě kytar je všudypřítomná snad jen trubka, ale ta je jedním z poznávacích znamení skupiny.  

Poeticky zasněné texty

Homogenní album vypráví příběh kluka, kterému se vůbec nechce do světa dospělých. „V posledním okamžiku předtím než budu dospělý/možná zachytím ještě jeden poslední song..." Raději by se vrátil domů, do dětství, což činí v závěrečné písni. „... do posledního troubení slonů volám/půjdu domů/už půjdu domů...". Křehké, dětsky hravé a poeticky zasněné texty přesně korespondují s vyzněním muziky a jsou plné silných obrazů a sepětí s přírodou.  

Kapela Listolet je řazena spíše k alternativnějším formacím, ale spíše bych ji označil za nekomerční. Hraje totiž normální, příjemné, melodické, nápadité a silné písničky. Jen trochu jiné, než jsou běžně slyšet v rádiích.

Foto: Petr Hegyi