Magický svět Lasse Matthiessena

Tvorbu dánského písničkáře Lasse Matthiessena začíná české publikum teprve objevovat, poprvé u nás hrál loni na podzim. Teď se vrátil v rámci krátkého turné hlavně na Moravu. První zastávkou byla Místogalerie na Skleněné louce v Brně. Krásný podkrovní prostor, jako stvořený pro podobné akce. Vešli jste dovnitř a měli jste pocit, že jste vstoupili do jiného světa. Světa křehkých melodií. Světa Lasse Matthiessena, jehož hlas Vás dostane a texty chytí za srdce.

Na koncertě se sešlo sedm statečných, kteří se nechali unášet na vlnách tichých písní vzápětí vystřídaných dynamickými skladbami, během kterých jste si uvědomili, že Matthiessen by v tomhle komorním prostoru ani nepotřeboval mikrofon. Jako doma v obýváku. Lasse patří mezi muzikanty, kteří se během koncertu nebo i samotné písně občas podívají na své publikum, jeho uhrančivému pohledu jen tak neuhnete. Přítomní si vyslechli různé historky z muzikantského života, třeba o nahrávání v norské chatě, která neměla sprchu, toaleta byla venku a navíc silně sněžilo. Každý si udělá představu, jak to asi vypadalo.

Písničkář hrál nejvíc skladeb ze svého posledního alba Wildfires,ale sáhl i po těch starších. Postupně odehrál všechny své sólové písně a poslechl návrh jedné divačky, aby závěrečný přídavek zahrál bez mikrofonu. Vybral píseň „ Oh Ullysses" a následně „Seven ravens", které jinak hraje s kapelou, ale i akustické provedení má něco do sebe. Texty všeobecně nejsou zrovna veselé, ale o to víc se člověka dotýkají. Jeho mužští přátelé mu prý doporučují najít si přítelkyni, naopak ženy oceňují emocionální hloubku písní a nic by neměnily.

V komorní atmosféře se pokračovalo i druhý den v Praze v klubu Rybanaruby. Diváků se sešlo o něco víc, možná proto, že Matthiessen už v Praze v listopadu hrál a komu se jeho muzika zalíbila tehdy, nenechal si ujít další skvělý zážitek. Během koncertu se přiznal k tendenci zapomínat texty, má-li hrát před televizní kamerou. Zapomínání textů však ale podle jeho vlastních slov zlepšuje jeho schopnost improvizace. Je zvyklý hrát s kapelou a někdy za ním lidé po koncertě přijdou, řeknou pár pochvalných slov a pak si chtějí promluvit se spoluhráči, s bubeníkem nebo kytaristkou. Někdy je zkrátka lepší být na pódiu sám. Podělil se s publikem i o historku z hraní ve Stuttgartu, kde za ním po koncertě přišel potetovaný muž (čas od času to není dobré znamení) a vyprávěl mu,že oba s manželkou mají rádi jeho hudbu a jeho žena doma porodila dceru za poslechu Matthiessenových písní. Krásný moment a opět to ukazuje na to, že nemůžete člověka soudit jen podle vzhledu. Každopádně dánský muzikant se sametovým hlasem si tu pomalu ale jistě vytváří stabilní základnu příznivců a můžeme se na něj doufejme v blízké budoucnosti těšit znovu.