Letní kapela ukazuje trochu jinou tvář Jaromíra 99, to hlavní však zůstává

Název Letní kapela evokuje jednoduché, romantické, optimistické, přímočaré písničky ve folkovém či country stylu. To by však za tímto projektem nesměl stát originální skladatel, textař, zpěvák a výtvarník Jaromír Švejdík aka Jaromír 99. S ním je vždycky všechno trochu nepředvídatelnější, dobrodružnější, barevnější.

Oproti předešlým Jaromírovým projektům (Priessnitz, Umakart, Kafka Band) není hudba Letní kapely tak, hodně zjednodušeně řečeno, syrová, naléhavá, posmutnělá, místy temná. Ovšem silnou dávku melancholie, jemné nostalgie, lehce načrtnutých, přesto přesně vystižených obrazů, nejednoznačných textů s mnoha přesahy a sdělných pocitů nalezneme i na albu Letní kapela dost. A navíc je i uvolněnější, vyrovnanější a trochu prosluněnější.

Projekt se zrodil v období covidových zákazů a postupně přerostl v plnohodnotnou kapelu. V ní se zpěvák Švejdík obklopil velice invenčními a zkušenými muzikanty jakými jsou Vojtěch Šeliga, Zdeněk Regal Jurčík, Apostolos Joanidis, Petr Wazy Weiser a Lukáš Morávek. Kromě klasických kytar, kláves, bicích se na nahrávce objevuje mimo jiné ukulele, buzuki, foukací harmonika nebo melodica. Tyto netradiční nástroje jsou do hudby zapojeny absolutně funkčně, nehrají sice moc, ale znějí přesně na místech, kde písni jednoznačně prospějí.

Vzpomínky na různá zaměstnání přináší jemně rockový Zahradník. Silná atmosféra, výrazný, gradovaný refrén a charismatický Jaromírův zpěv. Jde po vyznění písničky, nemá potřebu exhibovat, takže mu věříte každé slovo. Od kláves a akustické kytary se odpíchne další skladba Každý pátek, pestrá písnička, v níž se mění tempo i rytmus, křehké motivy se střídají s alternativnějšími. Melancholickou náladu písně A prý ráj navodí již úvodní zvuk klavíru. Další rocková skladba se silnými obrazy a autentickými pocity, která opět končí klavírem. Ostatně, pro celé album je typické, že si Letní kapela dává náležitě záležet i na otevření a zakončení každé písničky, aby tak tvořila jednotný a po všech stránkách dotažený celek.

Bezesporu hitové ambice má energická, temperamentní, skvěle šlapající rocková pecka Tajnou cestou, houpavou, „letní" náladou disponuje skladba Na řece, kterou zdobí zpěvný refrén a závěrečná foukací harmonika. Pochodový rytmus na pozadí, kytara a foukací harmonika v popředí. To je uhrančivý začátek smutné a silně emotivní Jámy hladové. A zase ty věrné obrazy, které posluchač vidí jasně před očima a jejichž atmosféra se na něj přenáší. „Vyprávěl mi táta, jak děda šel do války. Žádný saky paky, ani se neotočil." Neděle představuje lehkou, vzdušnou, trubkou provoněnou písničku.

Do Sudet, kraje, s nímž je Jaromír Švejdík pevně svázán, zavádí posluchače skladba Nevěř cizím. Pomalejší, procítěné svědectví o temné minulosti, na kterou nelze zapomenout. „Když se díváš skrze čas, míváš ten pocit, co zatlačí tě do židle, lapáš po dechu...". Strach udělat změnu zachycuje dynamická, rocková píseň Za vodou, smíření s osudem, životem, takové vyrovnání pak přináší Není toho málo. O závěr se pak postará vskutku rozlučkové Léto. A zdaleka nejde pouze o loučení s tímto ročním obdobím.

Jednotlivým skladbám dominuje rock, ale nepřeslechnutelné jsou také vlivy folku, blues či country. To desce zajišťuje velkou pestrost, ale zároveň atmosférou a vyzněním drží pohromadě. Je to i zásluhou tvůrčích muzikantů, kteří navíc hrají s velkou lehkostí a radostí. Dalším pojítkem jsou pak Jaromírovy poetické texty, autentické obrazy ze života, vzpomínky, touhy, představy, sny. Zkratky, kdy v několika málo verších dokáže postihnout životní etapu, osud, budoucnost. Obyčejných lidí z chudého regionu, kteří se chtějí koukat na seriály, zalévat kytky nebo chodit na fotbal. „Není toho málo. Není toho moc."