Lara Fabian znovu miluje

Osobní zkušenost, hluboké emoce, to vše až na dřeň. Zpěvačka ve své Kamufláži nic nezastírá. Naopak, symbolizuje hluboké propojení s okolím, přírodou, zvířaty, universem. Z projevu božské Lary běhá mráz po zádech, v úchvatné symbióze precizních vokálů, do posledního tónu propracovaného orchestrálního doprovodu. Koncert je koncipován jako otevřená, místy až intimní introspekce. Oproti předchozímu, komornějšímu podání, jsou nové skladby značně rytmičtější, barevnější. Překvapí svým neskonale širokým záběrem.

Již z prvního popového rytmického entrée Chameleon číší neskonalá energie, šarm a síla, umocněny pompézními, u Lary ne zcela obvyklými filmovými projekcemi. Tento sugestivní prožitek byl náležitě oceněn a kytice od fanoušků nechyběly již od zpěvaččiných prvních tónů. Od okamžiku, kdy Lara Fabian vstoupila poprvé na pódium, své publikum naprosto ovládla. Píseň Flyers je Lařiným osobním věnováním k oslavě výročí manželského svazku jí blízkého manželského páru. Zpěvačce nelze upřít neustále přítomnou eleganci, patos, sílu i křehkost. Jistá jemnost je neustále přítomna i v rytmičtějších dynamických rytmech, osvěžených prvky latina či afrického etna, zejména v písni Humana či Painting in the rain. 

Hloubka jejího hlasu proniká až do morku kostí, nejenom v tradičních baladách Je suis Malade, Je t´aime, ale také v novinkách Chose what you love the most, Perfect, Community či I´m breakable. Některé v sobě nesou přímo futuristický nádech, umocněn sugestivní propracovanou světelnou projekci. S publikem neustále komunikuje, je přítomná v každé vteřině své performance. Fanoušky vtahuje do dění svým autentickým doprovodným projevem, kdy zpěvačka objasňuje pozadí, na jehož základě jednotlivé skladby vznikly a na které ve své tvorbě navazuje. Nezřídka v sobě nesou i hlubší poselství, již zajisté nenechá chladným nikoho z publika. Příznivci tohoto éterického hudebního fenoménu nešetřili mohutnými ovacemi a svou vroucí přízeň své oblíbené Laře projevovali spontánně již od prvních tónu. 

Laře to sluší v dynamičtější i komorně baladické poloze

Škoda jen, že představení 13. června se nevyhnulo technickým potížím, které si vynutily dvacetiminutovou přestávku v průběhu představení a nečekaně se tak fanoušci nedočkali avizovaného oblíbeného finále s legendárním songem Adagio. V nové dynamičtější poloze to Laře sluší stejně tak jako v rovině komorně baladické. 

Poselství chytlavého I will love again, které zpěvačka zařadila jako finální skladbu svého velkolepého dvojkoncertu,vyznívá víc než symbolickya je tak důstojnou rozlučkou se všemi, kdo její sugestivní výkon v Kongresovém centru ocenili bouřlivým potleskem a ovacemi. Na takový kalibr jako je Lara nelze rozhodně zapomenout. Nic nenechává náhodě a precizně propracované texty a melodika jsou zárukou toho, že její fenomén zůstává v srdcích publika přítomen dlouho poté, co padne opona.