Lama Lumi zazářily ve Futuru

Jejich vystoupení na loňském Metronome Prague jsem bohužel propásla, protože poslední den festivalu, když vystupovaly na tamější stagi Elektro Clubu, jsem tam už nebyla. Jejich podpora mých oblíbenců Kosheen v listopadu mi taky žel bohu z časových důvodů unikla. Ale jak se říká, do třetice všeho dobrého, to vyšlo.

27. března byl naplánovaný výstup kapely Luma Lumi v pražském klubu Futurum. Ale popořadě. Jako předkapela vystoupila plzeňská kapela Extensia. Tu tvoří čtveřice muzikantů a jejich hudba stojí jak na tanečních groovech, tak i na jemných melodiích s prvky jazzu.

Rytmickým srdcem kapely je bubeník Dmitri Belov, který i díky dýdžejským zkušenostem udává ten správný jungle/drum'n'bassový tep. S ním tvoří sehranou dvojici David Martínek, hráč grindcore, ale i reggae. Oproti této rytmické sekci potom stojí křehká, snová poloha zpěvačky Marty Filipovské a jejího alt saxofonu. Finální ingrediencí zvuku Extensie jsou klávesové vize Arména Vahana Dashyana, který do skladeb vnáší atmosférické efekty, špetku klasiky i jazzu.

A ano, na živo to bylo hodně jazzové. Já ale, ač nejsem moc fanynka jazzu, musím uznat, že to bylo příjemné. V publiku převažovalo něžnější pohlaví, možná proto, že to byl takový něžný jazz. Diváci se kupili ve vzdálenější polovině parketu, jako by se báli víc odvázat, nebo se přiblížit ke kapele. Což je určitě škoda. Možná by Extensii slušel menší klub a těsnější vazba s publikem.

A potom už zlatý hřeb večera, kapela Lama Lumi. Tahle tříčlenná, čistě ženská skupina, jejichž hudba je plná feminní energie vtrhla na parket zhurta, zpěvačka dokonce oděna v brýlích jako ze Startreku, v doprovodu mlžného oparu a spousty efektových světel. A bylo to skvělé vystoupení, rychlé písničky střídaly ty pomalejší a nové pecky ty starší, osvědčené. Taneční energie proudila davem, škoda, že se tak málo lidí odvážilo tančit. V těchto chvílích mě mrzí, že fotím a nemůžu se pořádně odvázat sama.

Holky z kapely si dokonce pozvaly speciálního hosta, nebo hostku, Alici Kodytkovou, která je doprovodila v několika písních hrou na violoncello. Jako poslední měla zaznít píseň Lights, která je podle slov zpěvačky Lucky o naději. Lucka celé vystoupení komunikovala s diváky, vtipkovala a šířila pozitivní energii.

Samozřejmě si publikum tleskáním a pískotem vyžádalo přídavek, takže Lamy ještě zahrály písničky July a Touch. Část jedné z nich zpěvačka odzpívala na parketu mezi diváky. Koncert měl jedinou chybu a to tu, že skončil moc brzy. Doufám, že tuhle taneční rytmickou muziku někde v létě potkám, paří se na ně skvěle.

A pro rozjařené diváky, kterým se ještě nechtělo domů, dojezdovou taneční zábavu obstarala DJka Léna Barbucha.