Kultovní Korn nadšené Praze představili sbírku těch největších hitů

Americká nu-metalová ikona Korn si po dlouhých pěti letech opět našla cestu do české metropole. Takto dlouhou pauzu pochopitelně zapříčinila covidová pandemie, jelikož parta kolem Jonathana Davise Českou republiku navštivuje poměrně pravidelně. Korn tak konečně měli možnost představit desku „The Nothing” z roku 2019 a pochopitelně i horkou novinku „Requiem”. Hosty byla kalifornská hardcore-punková trojice Fever333.

Rapcorové trio na pódium vlétlo s neuvěřitelnou energií a především zpěvák Jason Butler řádil jako smyslů zbavený. Podobně na tom byli i kytarista Stephen Harrison a bubeník Aric Improta a neznalým divákům, mezi které jsem se zařadil i já, mohla přijít jejich show až zbytečně agresivní. Kombinace dynamického hardcoru a ukřičeného rapu dala vzpomenout na rané období nu-metalu, zatímco Butlerovy korektní sociálně-politické proslovy zase ctily tradiční hardcorové hodnoty. Všichni tři na pódiu předváděli psí kusy, ke kterým využívali veškeré pohyblivé rekvizity, včetně bedňáků. Koncert Fever333 významně poznamenal špatný zvuk, který velmi útočnou muziku příliš nepodpořil. I přesto vynikly povedené kousky „Made in America”, „Burn It” nebo „Trigger”, kde jejich nasazení svádělo vyrovnanou bitvu se špatným zvukem.

Korn obsadili pódium v podstatně klidnějším stylu a svou velice profesonální show odstartovali sérií starších hitů „Falling Away From Me”, „Got the Life” a „Here to Stay”. Tím si zajistili nadšené publikum od první minuty celého hodinu a půl trvajícího vystoupení. Jonathan Davis se v Praze představil ve fenomenální formě. Ani nezvykle dlouhá koncertní pauza, ani dovršení jeho jednapadesátých narozenin neměly žádný negativní vliv na jeho unikátní hlasové dispozice. Bylo patrné, že se na koncerty v Evropě velmi těšil a když zmiňoval návrat do Prahy po pěti letech, byl plný emocí a vzrušení. Poprvé na našem území zazněl singl „Cold” z desky „The Nothing” a vzápětí skladba z novinky „Requiem”, kterou byla „Start the Healing”. Pro old-school fanoušky Korn zahráli i skladbu z těch úplně nejstarších. Davis si z pódia odskočil pro své dudy a odstartoval „Shoots and Ladders”, kterou zkombinoval i s krátkým úryvkem hitu „One” od Metallicy.

Korn evidentně dbali na to, aby po jejich návratu na evropská pódia zazněly všemožné hity, které fanoušci chtějí slyšet. S přihlédnutím k tomu, že během koncertu měli naživo představit prakticky dvě desky, zahráli z obou pouze čtyři skladby. Z „Requiem” to byly ještě „Lost in the Grandeur” a „Worst Is on Its Way”, z „The Nothing” už se do setlistu žádná další nevešla a z těch novějších desek zmínili ještě „Insane” z „The Serenity of Suffering”. Kromě těchto pěti skladeb jsme se mohli těšit pouze z písní starších sedmnácti let! Bylo jasné, že Korn chtěli publiku zahrát hlavně ty největší hity a užít si pořádnou párty. To se publiku samozřejmě líbilo a atmosféra v Tipsport aréně byla fantastická. Kromě Davise se však na pódiu nikdo příliš nepohyboval a každý si vyhradil svoje místečko. James „Munky" Shaffer operoval vpravo, Brian „Head" Welch se držel poměrně nenápadně vlevo a s publikem se snažil trochu komunikovat baskytarista Ra Díaz, který s kapelou nově vystupuje při absenci Reginalda "Fieldyho" Arviza.

Koncert pomalu kulminoval s hity „Freak on a Leash” a „Coming Undone”, kde Jonathan tradičně vystřihl krátkou ukázku „We Will Rock You” od Queen. Společně jsme si zanadávali na dnešní zkažený svět při „Y'All Want a Single” a kapela se rychle rozloučila. Velmi rychle však byla zpátky se štědrým přídavkem. Potěšili songem „3 v 1”, kdy zahráli části skladeb „It's On!”, „Trash” a „Did My Time”. Ihned pokračovali populární dvojicí „Twist” a „A.D.I.D.A.S.” z šestadvacet let staré desky „Life Is Peachy” a publikum bylo naprosto v extázi. Gradující křivku zpomalilo bubenické sólo Raye Luziera, které pro mě nepochopitelně přišlo v samotném závěru celé show. Jako opravdové rozloučení a poslední hit večera kapela vybrala úplně první skladbu, která byla pod značkou Korn vydána. Poslední výkřik veselí při skladbě „Blind” krásně shrnul tento veleprofesionální večer.

Korn stále právem patří mezi ty nejlepší nu-metalové kapely. Stáli u zrodu tohoto žánru a velkou měrou se podíleli na jeho popularizaci. Příští rok bude kapela slavit 30 let existence a zdá se, že jejich pozice je stále neotřesitelná. I kdyby jejich koncert trval dvakrát tolik, stále by měli velkou spoustu slavných hitů, kterými by mohli potěšit fanoušky všech generací. Pánové jsou stále ve skvělé formě, předvádí naprosto profesionální výkony a stále jim neschází ten mladistvý elán, se kterým toto dobrodružství začali. Korn hrají s velkým srdcem a pro lidi. Dlouhotrvající applause byl rozhodně zasloužený.