Keltská noc, den první: Rozřezaní Pipes and Pints a Klus v bahně

Joe Stramr, 10. 08. 2013

Harrachov, dějiště festivalu Keltská noc (9. a 10. srpna), opět nezklamal. Od brzkých odpoledních hodin se spustil hustý déšť, který celou travnatou plochu změnil v mazlavé dětské brouzdaliště. Zábava vhodná pro caparty se však tady v žádném případě neprodukovala, byť několik malých punkáčů se rozbahněnou loukou nadšeně prohánělo.

Podrobnou fotogalerii z páteční Keltské noci naleznete ZDE.

„Na Keltskou noc se moc těšíme, ta atmosféra skokanského můstku proti kterému se hraje, je super. Vládne tu příjemná rodinná atmosféra a hraje se nám tady skvěle," těšili se Pipes and Pints a v pátek vybalili asi největší nářez ze všech účinkujících. Zároveň ukázali, v čem je hlavní síla punku. Deska může znít všelijak (což ovšem není případ PaP, jejich aktuální elpíčko Found & Lost patří k tomu nejlepšímu, co scéna v poslední době vyvrhla na svět), rozhodující je živá show – její energie, přímočarost, nadšení a nasazení vyvolala v davu pod pódiem zřejmě nejpovedenější pogokotel dne.

Podobným způsobem přistupují ke koncertům UDG, kteří před tím krkonošským plánovali, že se "vylejí a po koncertě budou skákat z toho můstku." Hopsal především bubeník Jugi, ale ani zbývající parťáci se nenechali zahanbit v pověsti skvělé živé skupiny. Nadšení četných fanynek nebralo konce, když se jim po skončení vystoupení podepsali na nejrůznější části těla.

Tomáš Klus si v bahýnku liboval

Svůj standard si odehrály stálice sesterských festivalů Zakázaný ovoce, Plexis, SPS či Krucipüsk. A mezi ně se vklínily dvě popové hvězdy, u nichž se však dopředu hodně těžko odhadovalo, jak silně se uprostřed hrubé hospodské chasy rozzáří. Tomáš Klus v tom měl naštěstí jasno: „Mě je úplně jedno kde a komu hraju, hlavně když je dobře." Po svém vystoupení, které se z poněkud křečovitého začátku rozjelo do standardní klusovské exhibice, si vyloženě liboval: „Klobouk dolů doslova a do písmene před lidmi, kteří vydrželi a stáli v bahně, v dešti, v zimě, pod můstkem (já sám mám problémy s můstkem). Velice děkuji a byl jsem potěšen tím, jakou atmosféru tady publikum udělalo."

Nakonec se mu totiž přeci jenom povedlo rozpohybovat i poněkud ztuhlé rockery v zadních řadách: „Provozujeme takzvaný symbiotický folk, vždycky se na publikum přisajeme a sajeme z něj emoce a tomu také přizpůsobíme hudbu, dá-li se tomu, co děláme, vůbec říkat hudba. My jsme populisti a po vzoru vlády se snažíme být co nejvíce po vkusu, jak se říká po srsti," vysvětloval Tomáš. A když se vrhnul do bahna přímo mezi rozvášněné ctitelky, o prvním z vítězů festivalu nemohlo být pochyb. „Já to mám rád, když mi mezi prsty to bahno jaksi pučí, je to takový můj oblíbený kontakt s Matkou Zemí," vyznal se nám na závěr aktuální Český Slavík.

Aneta se hrozičů nelekla

To Aneta Langerová zvolila zcela odlišný přístup: „Hrát na takovém festivalu je velké dobrodružství. Snažila jsem se udržet rty těsně u sebe, aby to nebylo takové rozcapené. Přeci jenom, když před sebou vidíte kapelu Krucipüsk s jejím publikem hrozičů a potom máte zpívat o Malé mořské víle, tak je to trošku těžší. Ale o to je to zajímavější, když lidi přistoupí na melancholičtější hudbu. Bylo to hezký, hlavně, že po mně neházeli půllitry – ačkoli jsou plastový, já se jich hrozně bojím."

Jemné a decentní vystoupení Anety na Keltské noci pod nasvíceným mamutím můstkem mělo rozhodně jedinečnou, kouzelnou atmosféru a v její kariéře bude jistě patřit k těm výjimečným. Stejně jako projekty, na nichž v současné době zpěvačka pracuje: „Společně s Martou Kubišovou hraji v muzikálu o Sidonii Nádherné. Točím film o Anně Barkové podle scénáře a v režii Marty Novákové. Na listopad připravuji koncert pro nadaci Světluška slavící deset let. Píši písně na novou desku. A taky si dám nějakou odpočinkovou dovolenou, jinak mi z toto hrábne."

GALERIE