Kapela Ponk dokazuje, že folklor nemusí být konzerva

Recenze alba : Postfolklor

Album: Postfolklor

Interpret: Ponk

Celkový čas:

Vydavatel: vlastní náklad

Rok vydání: 2015

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Karel Souček, 03. 06. 2015

„Folklor není mrtvý. Zvláště, když se šikovně upraví," píšeme občas na stránkách Hudební knihovny. Ne, že bychom byli bandou zarytých folkloristů, ale prostě nás o tom některé desky přesvědčují. Tou zatím nejnovější je Postfolklor kapely Ponk, což je trojice brněnských muzikantů, která si vystačí se třemi akustickými nástroji (cimbálem, kontrabasem, houslemi) a vokály.

Přístup k folkloru a úpravy lidových písní bývají různé. Zběsilé, nápadité, průhledně líbivé, pietní, pokorné. Ponk s moravskými lidovkami pracuje hodně volně, často je mění k nepoznání, ale zároveň se mu daří zachovávat vše vzácné a jedinečné, co folklor nabízí. A navíc je obohacuje nápaditými, občas překvapujícími aranžemi, vkusnými a nenásilnými přesahy do jazzu, blues a rocku nebo moderním zvukem.

Melodické linky, texty, zbytek autorská tvorba

Z lidových písní trojice zachovává (někdy více, jindy méně) melodické linky, silnou atmosféru, autentické pocity a texty. Zbytek je čistě autorský vklad a je radost poslouchat nádhernou souhru cimbálu, houslí a kontrabasu. Občas souzní, jindy jdou proti sobě a jejich možnosti jsou, vzhledem k talentu a invenci muzikantů, neomezené. Proto tak časté změny, přechody, zvraty a z toho pramenící pestrost. Nikdy nevíte, co členové v následující minutě vymyslí, čím vás překvapí.

Zásadní úpravy však nepůsobí násilně, naopak vyznívají velice přirozeně a přesvědčivě. Zpěvné písničky jsou založeny na výrazných, nikoli prvoplánových melodiích, originálních, místy až šamanských rytmech (i bez bicích nástrojů) a sugestivní, většinou pochmurné atmosféře. Skupina ale zároveň dokazuje, že i tragické texty může provázet veselá muzika.

Na albu jsou zastoupeny jak pomalejší, křehké skladby (Mezi horama, Newcastle, Bude večer, Iaworinka), tak temperamentnější (Okolo Strážnice, Šibeničky, Bros.) Ty disponují rockovou energií a až hitovým potenciálem. Nejčastěji se však obě polohy střídají a plynule přecházejí jedna v druhou. Všechny písničky jsou plné silných a naléhavých emocí, k čemuž kromě instrumentálních výkonů silně napomáhá i zpěv Michala Krystýnka. Je nejen výrazný, ale především pestrý a výrazově hodně bohatý.

Emoce, emoce, emoce

Jak již bylo výše zmíněno, albu Postfolklor vládnou emoce. Emoce v hudbě, emoce v instrumentaci i zpěvu jednotlivých muzikantů, emoce v textech. Ty jsou, jak je pro folklor typické, velice úsporné. Dvě tři sloky, ale je v nich to podstatné, vždy jdou až na dřeň. Na desce jsou zastoupeny pouze smutné, tragické, jeden se utopí, další zabijou, jiného pověsí nebo se utopí. A to vše je podáno prostě, bez patosu, klišé a frází, což platí pro celý debut Ponku.

DISKOGRAFIE

Tento interpret nemá v tuto chvíli žádná zveřejněná alba ...

GALERIE