Judas Priest v čele s neuvěřitelným Robem Halfordem ovládli Velký pátek

Když nám Ozzy Osbourne zrušil svoji zastávku v Praze, ne jednomu metalistovi se zastesklo, že přijde nejen o jednu legendu, jako speciální host měla totiž vystoupit anglická legenda Judas Priest. Stejně jako na americkém festivalu Powertrip se rozhodli nahradit pozici headlinera. I přes to, že minulý rok měli být ''pouze'' předkapela, neměli jediný problém vyprodat největší tuzemskou halu.

Páteční večer odstartovali Uriah Heep, pro české pamětníky moc dobře známá kapela. U nás vystoupili devětačtyřicetkrát! Svůj první koncert měli již v roce 1987 v Hradci Králové. Zazněly největší hity jako Easy Living či Gipsy. Jako finále si pro nás připravili ''heavy metalový folk song'' Lady In Black, který si hala krásně odzpívala, až nejednomu člověku docházel hlas. Také jsme se dozvěděli, že plánují svůj další vlastní koncert.

Jako druzí přišli na řadu Saxon, kapela, se kterou nejsem nějak osobně seznámený. Jejich vystoupení nebylo špatné, ale mě osobně nijak nezaujalo. Stejně jako Uriah Heep měli však připravenou vlastní oponu a doprovodné páry. Zvukově na tom byly obě kapely průměrně. Člověk určitě zažil horší věci v O2 Aréně.

Pár minut po deváté však přišla na řadu hlavní hvězda večera. Jelikož jsme Judas Priest nikdy neviděli, říkali jsme si s kamarády, jak Rob zvládne ve svém věku ty šílené výšky. No a netrvalo to ani patnáct vteřin a koukali jsme na sebe, co se to vlastně děje. Halford to vzal od podlahy a vymetl veškeré naše očekávání. Nejeden mladý zpěvák se má co učit. To, co jsme v páteční večer prožili, se asi jen tak nebude opakovat. Jak jsme četli v jiných reportech, někteří lidé nebyli spokojení se zvukem, my jsme stáli několik metrů před podiem a byli jsme spokojeni. I když se občas nějaké slovo vytratilo, je to něco, na co jsme zvyklí.

Judas také přivezli svou novou desku Invincible Shield, která sbírá úspěchy po celém světě a v českých hitparádách se dostala na krásné šesté místo. Z alba zazněl například Panic Attack, který celý večer odstartoval, či výborné Crown of Horns, které je jak vytažené z mladých let. Nesměl chybět Turbolover, Painkiller či Love Bites. Tyto pecky prostě zněly lépe živě než na studiové verzi. V encoru jsme se dočkali energetického Electric Eye a celý koncert ukončilo Living After Midnight.

Celý večer jsem si náramně užil především z hudební stránky, avšak mám výtku k českému publiku. Je mi jasné, že na tyto kapely míří především starší fanoušci, ale to neznamená, že když před vámi někdo tančí do rytmu hudby, tak ho chytnete za ramena a řeknete mu, ať se nehýbe. Pokud chcete stát jako tvrdé Y, buďto zůstaňte doma a zapněte si Youtube, anebo si kupte nějakou sedačku. Tohle je Metal.

Autor reportáže - Honza Staněk