Jestli někdo umí post-rock, tak oni

Na moderní hudbu někdy nepotřebujete slova. Nebo jako jediné slovo krátké „uuuuuuuuu", které zazní 1x v průběhu setu. Takto hudbu podala skupina God Is An Astronaut, která vystoupila v Praze 11. března 2025 v MeetFactory.

Spolu se skupinou vystoupila cellistka Jo Quail. A tady se pozastavíme, protože Jo vytváří se svým cellem jeden z nejzvláštnějších stylů hudby, jen pomocí cella, se kterým dělá mnohem víc věcí, než aby jen hrála pomocí smyčce. Takto má cello napojené looper a „hraje". S tím že hraní zahrnuje všechno – od přejíždění smyčce po strunách, bouchání do strun rukou, bouchání do cella rukou, bouchání do cella smyčcem. A to všechno vytváří silně industriální, až téměř hororový zvuk, který se člověku stojícímu před cellem zaryje jako husí kůže do rukou. Není to klasická hudba, je to něco zvláštního.

A vlastně naší druhou kapelou je právě God Is An Astronaut. Trio irských introvertů (víc introvert energy snad nikdo nedává) patří na scéně mezi to nejlepší, co post-rock a space-rock může nabídnout. A to je něco neskutečně uklidňujícího, pohodového, bezvokálového (až na to ojedinělé „uuuuu"), u čehož se lze hezky vlnit do rytmu a pomalu odpočívat s vědomím, že nedostanete do zad loket z moshpitu, takže lze mít krásně zavřené oči. A tak to mám osobně rád, soustředit se jen na hudbu. Takže jestli někdo umí post-rock (na rozdíl od světel, které byly pro mě na hudbu až moc výrazné – dokázal bych si představit potemnělou atmosféru na styl Alcest), tak je to právě GIAA.

Fotky pořídila Klára Nováková