Jednorázové okolnosti, nebo neumí zpívat?

Trochu kritický titulek je opodstatněný se zážitkem z koncertu Harakiri For The Sky. Když jsem je objevil díky kamarádovi a skupině Alcest, tak jsem předpokládal, že jsem našel naprosto skvělou post-blackovou skupinu, která oproti Alcestu bude dávat důraz na tu black stránku. Ale to se změnilo s koncertem 6. dubna

Začátek s E-L-R byl zajímavý. Sice jsem vůbec z reproduktorů neslyšel a nerozuměl, co 2 zpěvačky/hudebnice zpívají (klasické Futurum), ale asi jsem to teď nepotřeboval. Hudba mnou proplouvala a já si připadal jako na nějakém pohanském rituálu. Hudba hrála prim a občasné záchvěvy hlasového tónu, který byl slyšet spíš z pódia, než reproduktoru tento pocit posílil.

Dödsrit můžou být jednou ze skupin, které mě přitáhnou blíž a blíž k black metalu. Jemnější ne tolik čistě black (díky post stránce), který je neskutečně melodický s hezkými screamy Christoffera Östera, které dokázaly provzdušnit celý klub. Nebudu lhát, před koncertem jsem skupinu téměř neznal, neměl jsem ji naposlouchanou a netušil jsem, co čekat. O to příjemněji jsem byl překvapený. Teď už je znát budu, a pokud se náhodou vyskytnou v ČR, pravděpodobně se tam zjevím i já.

Pozitivní pocit z Dödsrit nepřetrval dlouho. Přišlo to, co jsem myslel, že bude nejlepší, a ono nebylo. Harakiri For The Sky. Instrumentál krásný, to se musí nechat. Ale pak zazněly první tóny od zpěváka JJ a bylo vymalováno. Parafrází Jolandy: „Tady slyším velký špatný." Prostě tragédie – čisté vokály byly všechno, jen ne čisté. A screaming? Kamarádka, která tam byla se mnou, a která hraje a i zpívá, trefně poznamenala: „Kdyby to byl aspoň fry scream, ale tohle nebyl screaming." Prostě vokálně tragédie. Nevím, co bylo důvodem, jestli zpěvák byl zdravotně indisponován, nebo co, ale bylo to špatné. Kdyby studiové vokály víc odpovídaly skutečností, tak by to bylo nádherné. Jinak ostatní ale, jak již jsem zmiňoval, tak skvělé. Nádherně harmonický instrumentál, který přesně ztělesňoval to, o čem má být post-black metal.


fotky Klaudia Ligačová

GALERIE

Související obsah:

» Lídři post-blacku v Praze   (Michal Kocour, 16. 03. 2025)


ZADEJTE KOMENTÁŘ


Zadání profilu interpreta

HUDEBNÍ ZPRÁVY
RECENZE: Kniha Fahrenheit-182 přináší poutavý příběh Marka Hoppuse
14.12.

RECENZE: Kniha Fahrenheit-182 přináší poutavý příběh Marka Hoppuse

Máte rádi americkou punkrockovou scénu na přelomu milénia? Pak právě vám (ale nejen vám) je určena autobiografie...


Rufus Miller opět potěší Prahu
14.12.

Rufus Miller opět potěší Prahu

Rufus Miller se opět vrátí do Prahy, 21. ledna 2026 rozezní Palác Akropolis svým syrovým psych-alt-rockem. Spolu se svým...


November 2nd po Andělovi za Album roku představují dva nové singly
13.12.

November 2nd po Andělovi za Album roku představují dva nové singly

Po získání Ceny Anděl za Album roku přicházejí November 2nd rovnou se dvěma novými písněmi. Hold Onto It a Old Man představují...


První oznámení Szigetu 2026: program slibuje silné headlinery
13.12.

První oznámení Szigetu 2026: program slibuje silné headlinery

Jeden z největších festivalů, Sziget v Budapešti, oznámil první jména pro rok 2026. Festival se bude konat od 11. do 15....


Bert & Friends a desetiletá oslava plná překvapení v Arše+
13.12.

Bert & Friends a desetiletá oslava plná překvapení v Arše+

Bert and Friends oslavili své desáté narozeniny 11.12. ve vyprodané Arše+. Bert and Friends začali...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Něco zůstane
05.12.

Něco zůstane

» Jamaron

Něco zůstane je čtvrté studiové album pražské kapely Jamaron,...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta