Ostravský písničkář Jaromír Nohavica v prvním březnovém týdnu odstartoval své jarní turné v brněnském klubu Sono centrum. Na stejném místě zahraje i dnes. Nejen obě brněnské zastávky jsou vyprodané, úspěch Nohavica zaznamenal i v mnoha dalších městech v Česku i na Slovensku. Koncert začal kantorsky přesně v 19:30 a zpěvák vystoupil se svými dvorními muzikanty, bubeníkem Pavlem Plankou a Robertem Kuśmierskim.

Ostrava zdraví Brno!

Na úvod Nohavica publiku slíbil pestrý a rozmanitý výběr písní a to také dodržel po celé dvě hodiny. Během celého koncertu Nohavica střídal jeden nástroj za druhým. Začal s kytarou, ale nenechal odpočinout ani svou slavnou heligonku, při jazzových písních se představil i na baskytaru, jindy zase na flétnu. Robert Kuśmierski ho doprovázel na harmoniku a klavír a bubeník Pavel Planka měl také nástrojů celou plejádu. Kromě tradiční bubenické soupravy to byl zlatý déšť, unikátní činel "chřestýš”, přesýpací tubu, různé paličky, chrastítka a spoustu dalších perkusí, se kterými vytvářel roztodivné zvuky. Nohavica si své spoluhráče pochvaloval zejména proto, že se přizpůsobí každému publiku a když je potřeba změnit seznam písní nebo zahrát něco, co v plánu nebylo, adaptují se okamžitě.

Zpěvák dostál své pověsti jadrného komika a večer byl plný štiplavého humoru jak v rámci některých skladeb, tak i díky různým průpovídkám umělce. Některé skladby Nohavica uvedl s vážností v hlase, jiné zase vesele s humorem jemu vlastním. Skladby jako „Ostravo”, "Himaláje”, „Metro Pro Krtky” nebo "Černá Jáma” sledoval každý s úsměvem na tváří a bavil se i sám autor, který si však trochu posteskl, že se lidem moc zpívat nechce. Speciálně pro pány zazněla vtipná skladba „Zadek Jak Žok”, kterou Nohavica přeložil z francouzštiny a pro ženy naopak paradoxně „Tři Rohy Penalta”. Naopak do smíchu nám moc nebylo při tklivých písních „Kdo z Nás”, „Natašo, Lásko Má” nebo „Kosatá a Zubatá”. Naživo Jaromír Nohavica zahrál i údajně první opravdovou milostnou píseň „Napořád”. Při skladbě „Zadek Jak Žok” koncert přerušil, jelikož se mu nelíbilo, že publikum tleskalo při takto smutné písni. Zároveň na plnou hubu, leč slušně, vyzval diváky, aby při koncertě nefotili. Později při rozloučení se muzikanti vyfotit nechali a broukali si při tom olympijskou hymnu. Jaromír Nohavica je zkrátka svéráznost sama.

Publikum si se zpěvákem nakonec skutečně zazpívalo při populární „Jdou Po Mně Jdou” a na přání v Brně musela zaznít skladba „Kometa”. Nohavica se v Brně zkrátka nezastavil a kromě drobné přestávky, kterou Kuśmierski a Planka vyplnili sóly, odehrál a odzpíval celé dvě hodiny bez známky únavy. Naopak, stále s úsměvem, vtipem, pozitivní náladou a s výběrem skladeb skrze celou svou kariéru. Zároveň zmínil, že chystá novou desku, ze které nám představil smutnou baladu „Máma Mi Dala Na Krk Klíč”. Další obsah nebo název desky stále připravuje, ale předeslal, že stejně jako zmíněná skladba, bude i deska velmi smutná.

Koncert Jaromíra Nohavici je však převážně veselý. Jedná se o zábavný folkový koncert v divadelním duchu, kde se střídá smutek a radost, smích a pláč. Repertoár zpěváka skrývá stovky dalších skvělých a známých písní, ale aby zahrál všechny, to by musel na pódiu stát celý den. Jsem rád, že jsem konečně zastihl mistra barda v akci a bude-li možnost, rád si jeho písně znovu naživo poslechnu.