Hardcore na cracku a šílení Japonci

Téměř týden po koncertu Make Them Suffer, který jsem označil jako nejintenzivnější za poslední dobu dorazila do Prahy další skupina, která slibovala velmi slušnou podívanou. Dostala větší venue, víc světel a taky víc prostoru pro dělání různých šíleností. Touto skupinou jsou švédští thrown.

Do pražského Meet Factory dorazili v neděli 4. května se skupinou dalších, primárně hardcorových skupin. Tou první z nich byli Graphic Nature. Energická hardcorová skupina, která si zachovala velký vliv punku byla pro začátek to nejlepší, co mohlo všechny potkat. Moshpit uprostřed, headbanging vepředu a do toho agresivní, promyšlená, uvědomělá hudba.

Poté následovali UnityTX. Pro spoustu lidí dost kontroverzní v tom, jak smísili čistý hip-hop s metalcorem (v jiné formě, než běžně vidíme u rapcoru) a dokázali to přetavit v novou formu agrese, novou formu „protestu" proti zajetým standardům v metalové komunitě a nabídli něco jiného, tvrdšího, ale zároveň něco, co je schopné propojit 2 znesvářené, navzájem se odsuzující komunity.

Japonci, Japonci, Japonci… Národ, u nichž se tvrdilo, že dlouhodobě neumí stvořit v metalu nic kloudného. A najednou vyplodili několik takových skupin. Not anymore. Vyplodili totiž Crystal Lake (po odchodu zpěváka Rya Kinoshity, který si založil vlastní skupinu Knosis – doporučuji – v Crystal Lake zpívá Američan John Robert Centorrino). A propukl chaos. Nebudu lhát, studiově mě nikdy tolik nenadchli, takže jsem ani neměl přehnaná očekávání. No, teď už mám. Něco na těch Japoncích je – jak se baví, jak lítají po pódiu, jak zvládají být energičtí. Obdivuju, skvělé.

A posledních asi 30 minut (s 2 minutou pauzou) zabrali thrown. Bez Bustera, zato s pořádnou mírou agrese. Podpořené kým jiným než Japonci. Proč Japonci? Protože člen skupiny Crystal Lake bez jakéhokoliv zpozorování vběhnul na stage, skočil mezi lidi a nějaké holce za mnou dal takové naskočené koleno, že by se za něj nemusel stydět ani Jirka Procházka v UFC, a holku vypnul. Nebo aspoň vypadala hodně zle a musela odejít dozadu. Člověk by si říkal, proč headline show trvá asi 30 minut, ale ono to vlastně dává kompletní smysl. Většina písní thrown netrvá déle než 2,5 minuty (splňuje to délku pro přihlášení do Eurovize – Kde to váhá, Švédové?), nejsou tam žádné interludes, žádná dlouhá intra, žádná kytarová sóla. Jen brutální hardcore s hodně zesílenou agresí až k jeho limitům.

Když jsem na začátku zmiňoval MTS a intenzitu, tak ovšem nemůžu říct, že by to tenhle koncert překonal. Byl blízko, byl skvělý, byl agresivnější, ale jako celek mu malá troška chyběla.