Hana Zagorová, legenda české hudební scény, nás navždy opustila

V pátek 26. srpna nás navždy opustila legendární česká zpěvačka Hana Zagorová. Informaci přinesl server CNN Prima News, kterému ji potvrdil zpěvaččin manažer Luboš Kříž. Její smrt šokovala nejen její herecké kolegy. Ti na svých sociálních sítích sdílejí dojemné vzkazy.

Hana Zagorová byla česká zpěvačka, textařka, herečka a moderátorka. Patřila k nejznámějším českým zpěvačkám. Během své pěvecké kariéry se stala druhou nejúspěšnější držitelkou ocenění Zlatý slavík v kategorii zpěvačka v historii, když získala devět Slavíků v řadě v letech 1977 až 1985. Nazpívala přes 900 písní, je držitelkou mnoha platinových a zlatých desek. Za hudbu a zpěv získala mnoho cen a za 10 120 000 prodaných alb obdržela v roce 2014 diamantovou desku Supraphonu. Ve stejném roce byla uvedena do síně slávy hudebních cen Anděl. 

Narodila se a vyrůstala na Ostravsku. Otec Josef byl stavebním inženýrem, matka Edeltruda učitelkou. V šesti letech se začala učit na klavír, v devíti letech obdržela školní diplom za sbírku veršů a v jedenácti letech napsala svou první divadelní hru. Poprvé na sebe upozornila v roce 1963 v ostravské soutěži Hledáme nové talenty, kde ji doprovázel Orchestr Gustava Broma. Do finále nepostoupila, ale všiml si jí skladatel a dirigent František Trnka. V letech 1964–1968 studovala a následně absolvovala herectví na brněnské JAMU. Jako studentka posledního ročníku získala hlavní roli v televizní inscenaci Josefina. Od roku 1966 účinkovala se skupinou Flamingo a natáčela v ostravském rozhlase s Ostravským rozhlasovým orchestrem.

V roce 1968 se objevila na svém první singlu „Svatej kluk", který nazpívala se skupinou Flamingo a který si sama otextovala. Ve stejném roce vydala svůj první samostatný pěvecký singl s písní „Prý jsem zhýralá". Šlo o coververzi francouzské písně „Cet air-là". Ve stejném roce s ním nazpívala i další singly. 

Koncem šedesátých let se začala častěji objevovat na televizní obrazovce. V roce 1969 se přestěhovala do Prahy. Na nabídku Jiřího Štaidla účinkovala jako host v pražském divadle Apollo i na jednom koncertě Karla Gotta. Dále účinkovala v souboru Sodoma-Gomora. Začala spolupracovat s orchestrem Václava Zahradníka, se kterým natočila své první LP Bludička (1971), nesoucí mimo jiné její první velký hit „Bludička Julie". Začala natáčet také s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, postupně vznikly např. písně „Tisíc nových jmen", „Já jsem tvá neznámá", „Náš dům zní smíchem", „On je někdo" nebo její další velký hit „Gvendolína" s hudbou skladatele Karla Svobody. V letech 1972 až 1974 hostovala v Divadle Semafor v Suchého parodickém představení Kytice. V roce 1973 jí baskytarista Karel Vágner sestavil vlastní doprovodnou kapelu i s hostujícím zpěvákem Michalem Prokopem, se kterou jezdila na turné po Československu. 

Její obliba u posluchačů narůstala, v roce 1974 a 1975 získala v kategorii zpěvaček bronzového slavíka, následoval stříbrný a od roku 1977 získala devětkrát po sobě slavíka zlatého. Koncem sedmdesátých let také koncertovala po ČSSR společně s italským zpěvákem Drupim. V roce 1977 podepsala Antichartu. V roce 1986 se po sérii Zlatých slavíků umístila na bronzové příčce. Avšak Zagorová se pravidelně umisťovala v první desítce.

V tomto období pravidelně natáčela svůj hudební TV pořad s názvem Dluhy Hany Zagorové. Často koncertovala, během roku odehrála až 360 koncertů doma i v zahraničí. Nahrávala desky pro domácí příznivce, ale také pro zahraniční firmy. Natáčela pořady v zahraničí a spolupracovala s řadou zahraničních kolegů (polská skupina Vox, polská zpěvačka Irena Jarocka, rakouská zpěvačka Goldie Ens). V roce 1980 se objevila v jedné z hlavních rolí ve filmovém muzikálu Trhák režiséra Zdeňka Podskalského. Z tohoto filmu pochází duet s Jurajem Kukurou „Lásko, amore". 

Pokračovala spolupráce s Karlem Vágnerem, který pro ni byl nejen kapelníkem a manažerem, ale také skladatelem. Z jeho dílny pochází např. „Počítadlo lásky" nebo „Usnul nám, spí". Za doprovodu orchestru Karla Vágnera se zpěvačka těšila enormní slávě, počátkem osmdesátých let čítal její počet hlasů v anketě Zlatý slavík takový počet, jako počet hlasů všech ostatních zpěvaček dohromady. Zagorová natáčela LP desky s velmi kvalitním repertoárem, jen namátkou LP Světlo a Stín, Co stalo se stalo, Sítě kroků tvých či Živá voda. Skladby pro ni psali známí osvědčení, ale i začínající skladatelé.

V červnu 1989 podepsala petici Několik vět, v níž hnutí Charta 77 požadovalo propuštění politických vězňů a svobodu slova. Byla jí zastavena činnost a až do pádu komunistického režimu nesměla veřejně vystupovat. Odolala tlaku svůj podpis odvolat, naopak ho potvrdila slovy: „Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil." Znovu zpívala na veřejnosti v listopadu 1989 společně s Jaroslavem Hutkou, a to hymnu na Václavském náměstí v Praze, následně na Letné s Martou Kubišovou a Jiřím Suchým. V roce 1991 vydala šansonové album Rozhovor v tichu. 

Počátkem devadesátých let vystoupila s programem pro krajany v Kanadě. Doma připravila zcela nový koncertní program s názvem Noční telefony, který tvořily převážně šansonově laděné skladby z posledních alb. S tímto programem vystupovala až do roku 1992. Poté omezila svoji profesní činnost. Dle vlastních slov „měla pocit, že co měla odzpívat, už odzpívala." Věnovala se svému manželovi, Štefanu Margitovi. V tomto období psala scénáře některých televizních pořadů a vydala kompilace svých starších písní a LP desek. V letech 1993 až 1998 se objevovala na TV obrazovkách se svým pořadem Když nemůžu spát. Pro tento pořad natáčela nové písničky, převážně duety se svými hosty. Znovu začala koncertovat v roce 1996. Obnovila příležitostnou spolupráci s Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem, pravidelně koncertovala s Petrem Rezkem. Natočila také dvě alba s manželem Štefanem Margitou s názvy Ave (1994) a Ave 2 (1996). V roce 1998 natočila po čtyřech letech novinkové album Já?. 

V roce 2007 poprvé ztvárnila postavu bláznivé prostitutky v muzikálu Vašo Patejdla Jack Rozparovač v divadle Kalich. O dva roky později si v muzikálu Michala Davida Mona Lisa zahrála matku hlavní hrdinky. Divadlo Kalich v Praze se stalo domovskou scénou zpěvačky.

V roce 2010 Česká televize a Supraphon vydaly životopisnou knihu s DVD a CD nesoucí název Legenda – Hana Zagorová – Málokdo ví. Vystupovala na řadě charitativních akcí a také se účastnila jejich organizace a produkce. V roce 2014 získala Diamantovou desku Supraphonu za 10,5 milionu prodaných nosičů, vydala dlouho očekávané novinkové album Vyznání, na kterém zpěvačka potvrdila své kvality, dobře se prodávalo a zpěvačce se velmi omladilo publikum, za zmíněné album získala Zlatou desku. V září 2016 slavila své sedmdesáté narozeniny koncertem ve vyprodané Lucerně, záznam z koncertu zaznamenala Česká televize, na koncertě pokřtila novinkové album O lásce, hned první týden v prodeji se album stalo nejprodávanějším pro daný týden.

Patřila mezi nejoblíbenější a nejprodávanější zpěvačky, o čemž svědčilo například stálé umístění na předních příčkách v anketě Český slavík. Zagorová byla jedinou zpěvačkou své generace, která se po celou dobu své kariéry, držela v první desítce žebříčku oblíbenosti ankety Český / Zlatý slavík, kterou i devětkrát vyhrála. Při obnově ankety roku 2021, pod názvem Český slavík 21, se umístila na sedmém místě žebříčku popularity. Stala se nejprodávanější tuzemskou zpěvačkou, prodala přes jedenáct milionů alb a nazpívala na tisíc písniček. 

Co se týče jejího soukromého života, jejím prvním manželem byl tanečník a baletní mistr Vlastimil Harapes. Po rozvodu s Harapesem si vzala 30. května 1992 slovenského operního tenora Štefana Margitu. Od mládí trpěla poruchou krvetvorby, paroxysmální noční hemoglobinurií. Z tohoto důvodu jí lékaři nedoporučili mít děti a zvažovala proto adopci.

S jejím posledním manželem Margitou je seznámila v roce 1991 společná kamarádka. Štefan pozval Hankuna premiéru do Basileje, ona přijela a začal se psát příběh obrovské lásky. O ruku ji požádal brzy a problém byl, že byla stále ještě vdaná. Stihla se rozvést a posledního května (1992) se vzali na úřadě, o týden později v kostele. Dlouho odolávali nabídkám na společná vystoupení, nakonec ale vzniklo album duetů Konečně spolu a byly naplánované stejnojmenné koncerty. Pandemie ale zrušila veškeré pracovní plány a ovlivnila i jejich osobní život. Hana Zagorová covid-19 prodělala s těžkým průběhem, vrátilo se jí i onemocnění krve a dokonce zkolabovala. Její muž se o ni láskyplně staral a stál při zpěvačce až do samého konce. Zemřela 26. srpna 2022 v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze.