Góly Kanaďanů do vlastní branky

Recenze koncertu: NICKELBACK, MONSTER TRUCK 18. 9. 2016, PRAHA, O2 ARENA  

Koncerty skupiny Nickelback patří mezi ty navoněné, protože je provází vůně drahých parfémů a vlhkých kalhotek. Stejně tak tomu bylo i na pražském vystoupení těchto čtyř Kanaďanů, jež bylo plné úderné rockové muziky, ale i bezpočtu silných melodií. A právě ty přitahují početný zástup fanynek stejně jako neodolatelné charisma zpěváka Chada Kroegera.

Kanadští dřevorubci chtějí také do první ligy

Než se ale podíváme kapele na zoubek, sluší se zmínit také kanadské dřevorubce z Monster Truck, kteří slavnějším krajanům předskakovali. Ti totiž začali netradičně už v půl osmé večer a připravili se tak o značnou část publika, které se jen vlažně trousilo do haly. Přesto se kapela nenechala odradit a nasázela živelně do davu, podobně jako to dělají třeba australští Airbourne, řízné pecky zejména ze svého letošního alba Sittin´ Heavy. Éterem tak prosvištěl takřka bez přestávky sedmdesátkový rock vysoustružený tvrdými hardrockovými riffy, bluesovým cítěním a nefalšovaným rock´n´rollovým nadšením, jež z kapely sálalo na sto honů. Uječený Jon Harvey za mikrofonem, neotesaný kytarista Jeremy Widerman nebo klávesák Brandon Bliss tím dávali jasně najevo, že by rádi jednou nakoukli také do první rockové ligy. A nic přitom nedbali, že se musí potýkat s nevhodným načasováním svého vystoupení a špatným zvukem.

O půl hodiny později bylo ale vše úplně jinak. Nickelback za to vzali pěkně od podlahy, jakoby chtěli dát na srozuměnou, že i oni na sebe umí strhnout pozornost, aniž k tomu potřebují nákladnou pódiovou techniku. Čistota zvuku mezitím poskočila o level výš a stejně tak hala byla až na výjimky plná diváků. V tomto duchu tedy začaly oslavy dvacátých narozenin skupiny, která je původně plánovala už loni. Nakonec ale musela velké turné včetně pražské zastávky odložit, protože se zpěvák Chad Kroeger poroučel na operační sál s nemocnými hlasivkami. Naštěstí to ale nebylo na jeho výkonu znát. Jeho chraplák byl bez chyby a také ostatní v kapele dokazovali, že hrají v životní formě. Hala proto šílela nadšením. Jenže přišly školácké chyby. Jen co Nickelback vyhecovali atmosféru do maxima, ihned ji shodili zbytečnými průpovídkami. A to hned několikrát. A tak zatímco nás Kanaďané noc předtím přehráli v hokeji 6 : 0, tady si dávali góly do vlastní branky sami. Jakmile ale nasadili osvědčené hity, bylo skóre okamžitě srovnáno.

Jen kdyby tolik nekecali...

Tahle alchymie přitom fungovala až do finále, před jehož branami přišlo další malé faux pas v podobě zpěvu dvou fanynek přizvaných Kroegerem na pódium. Nakonec ale zazněly takřka všechny podstatné písně z osmi studiových alb Nickelback, kteří zanechali v Praze velmi dobrý dojem. Dokázali totiž zužitkovat veškerý svůj potenciál a ukázat, že jsou naživo ještě o stupínek lepší než ve studiu. Jen kdyby tolik nekecali...
Autor textu: Roman "News" Zahrádka

Nickelback

Playlist

Přídavky