Ghost a jeho ghoulové v Praze zdárně dokulhali do cíle

Švédští satanáši Ghost se po třech letech vrátili do O2 arény. Hard rocková parta s žánrovými přesahy se pod vedením zpěváka Tobiase Forgea představila s novou deskou „Skeletá” v rámci svého světového turné a svatostánek české populární hudby tentokrát dokázala naplnit podstatně lépe než při jejich první návštěvě. Ghost přijeli bez předkapely a po lehkém zpoždění nabídli téměř dvouhodinový divadelně hudební zážitek, který umocnil zákaz používání mobilních telefonů.

Metal má být nahlas?

Forge a jeho parta bezejmenných ghoulů dlouhodobě přitahuje vellkou pozornost a láká na pompézní antipapežské koncerty. Ten pražský shodou okolností proběhl jen pár dní po jmenování nového papeže Lva XIV. To samozřejmě turné ani koncert nijak neovlivnilo a příjemně naplněná O2 aréna s mnoha fanoušky v kostýmech a s make-upem se mohla těšit na teatrální show. Té dominovaly černé třpytivé kostýmy, animované kulisy, deska „Meliora” a Tobias Forge. Novinku „Skeletá” reprezentovaly pouze čtyři skladby, včetně úvodní dvojice „Peacefield” a „Lachryma”. A také naprosto otřesný zvuk. Nebýt zázračných špuntů do uší, asi už si nikdy nic neposlechnu. Sonické dělo, které na nás zvukař v úvodnu koncertu použil, se skládalo především z přebasované baskytary a kopáků, přes které nešlo slyšet prakticky nic.

V průběhu první půl hodiny se zvuk zlepšil na akceptovatelnou hodnotu a koncert s rozpoznatelnými skladbami začal někdy po Forgeově prvním krátkém proslovu s klidnější popovou skladbou „The Future Is a Foreign Land”. Po ní byly i ty tvrdší skladby, jako například fantastická „Cirice”, konečně poslouchatelné bez trvalých následků. Hned vzápětí však přepnuli zase na popovější notu s „Darkness at the Heart of My Love”, která byla trestuhodně jedinou skladbou z vynikající desky „Impera”. To už jsme byli v druhé polovině koncertu a sotva, co jsme se kvůli zvuku a dalšímu důvodu, který uvedu vzápětí, dokázali rozehřát a naladit, večer začal pomalu gradovat. Vzestupné tempo bylo patrné od pecky „Satanized” z aktuální novinky, kterou podpořily hity „Ritual” z debutové desky „Opus Eponymous” a „Year Zero” z nahrávky „Infestissumam”, která obdržela cenu Grammy.

Satanistické pozlátko s pop-rockovou peckou

Kapele neustále padal řetěz a koncertu chyběla dynamika. Tvrdé skladby střídaly ty popové a pomalejší a nebylo se čeho chytit, aby se člověk dostal do varu. Ghost zcela určitě nejsou typickou metalovou kapelou, metalový zvuk ale mají. Když ho chtějí mít. Neustálé střídání nálad, žánrů a tempa zkrátka stále trhalo nit a než jsem se nadál, koncert byl skoro u konce. Závěrečné kvarteto skladeb před přídavkem toto jasně dokazuje. Rocková „Rats”, popová „Kiss the Go-Goat”, metalová „Mummy Dust” a zase popová „Monstrance Clock”. Dokazuje to další věc, a to tu, že Ghost jsou ve své tvorbě opravdu nesmírně progresivní. Nechápejte mě špatně, všechno to jsou kvalitní skladby a velké hity kapely, jen jsem se v tom kolotoči zkrátka nedokázal chytit. S hity se samozřejmě pokračovalo i při přídavku, a to s „Mary on a Cross”, „Dance Macabre” a „Square Hammer”.

Kromě hudební složky je pak nesmírně důležitá i ta divadelní. Pódiová prezentace působila místy trochu cirkusovým dojmem, ale určitá opulentnost ke Ghost prostě patří. Hlavní postava se povětšinou prezentovala v jednoduchém černém hábitu s maskou, ale při skladbě „Spirit” v úvodu vytáhla i slavný fialový kostým démockého papeže, který známe z promo fotek. Skladbu odzpíval levitujíc nad bicí soupravou a v mobilnější verzi tohoto kostýmu se později objevil i v popředí. Forgeova okázalá nabubřelost působí velmi charismaticky. On v tom prostě umí chodit. Působivé byly i měnící se kulisy v pozadí, povětšinou připomínající kostelní vitráže. Svoje momenty slávy měli i bezejmenní ghoulové, kteří si hráli s diváky a pantomimicky se pošťuchávali, zatímco se Forge převlékal. Jeden z ghoulů v Praze přitahoval větší pozornost než jiní. Novou ghoulkou jako doprovodná vokalistka má být podle dostupných informací a dohadů Gabriela Gunčíková. Zda tomu tak opravdu je s jistotou říci nejde, protože identitu členů se kapela snaží zakrýt. V každém případě tohle téma nechám bulváru a internetovým diskuzím.

Novinka „Skeletá” pokračuje v nastoleném tempu druhé dekády existence kapely. Výrazněji pop rockovější nahrávka má své dobré momenty a Ghost si s ní upevňují svoji kontroverzní pozici pop/rock/metalové hvězdy. Jedním dechem ale musím dodat, že mnoha fanouškům jejich proměna v posledních sedmi letech nemusí vonět. A právem. Jejich vzestup způsobila první tři alba, která byla výrazně tvrdší a kapela to mimoděk ukázala díky velké dávce skladeb z desky „Meliora”, která právě značí ten poslední metalovější kus skládačky. Ať je to s žánry jakkoliv, Ghost to naživo dokáži prodat. Hudební složka místy až ustupuje těm nacvičeným scénkám, intermezzům a divadelním elementům, ale to ke kapelám tohoto kalibru do jisté míry patří. O2 aréna zažila kvalitní a zábavný večer, šlo to ale ještě mnohem, mnohem lépe.

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebook profilu kapely Ghost.