Folkoví Naopak a akustický Optimik rozparádili Zrzavou Veverku

Původní písně plné melodií, romantické texty ze života, špičkový zvuk kytar, nadmíru příjemný zpěv a v pauzách vtipně trefné komentáře – to vše patřilo navýsost povedenému hudebnímu večeru v českolipském baru u Zrzavé Veverky. Akustické setkání folkového tria Naopak a hlavních aktérů kultovní novoborské legendy Optimik si jako svou premiéru v České Lípě vybralo poměrně nový, ale příjemný lokál ve čtvrti na Slovance. V něm se daly nejen okusit pivní „veverkovské" lahůdky, ale při skvělém nazvučení všech nástrojů především rozmanitá folková a akustická podoba obou svébytných kapel.

Když jsem vstoupil do malého prostoru, dobříšsko-českolipskéá trojice zrovna přehrávalo svůj hit Anglie z debutového alba Aj Laf jů, které loni vyvolalo zaslouženo pozornost folkové veřejnosti. Z něho pak v první části večera ještě zazněly stěžejní songy jako klipová Pohoda letní noci, navýsost rozmanité Slunce, chytlavě rytmická Lady a řada dalších. Po třech písních bylo zcela jasno: tahle hudba se musí poslouchat naživo! Jakkoli zní CD v autě nebo v reprácích čistě či hitově, živé provedení prostě nesnese srovnání. Mladý zvukař Martin Zajíček ml. nenechal jediný tón zazní falešně, baskytaru svého otce naladil do plnohodnotné symbiózy s kytarou Petry Zajíčkové i hlavního kapelníka Martina Podešvy, kterému neřekne nikdo jinak než Klekí.

Druhý set večera patřil Optimiku, který poprvé ve své více než 25leté existenci vystoupil akusticky. Hlavní zpěvák Víťa Svoboda si na tuto akci možná symbolicky prohodil s Klekím barevnou kšiltovku a ač se po vystoupení dušoval, že měl zdravotní indispozici, na hlasovém výkonu to nebylo vůbec znát, ba naopak! V nádherné verzi skladby Po setmění, která se za poslední rok stala jednou z nejhitovějších živých písní kapely, ukázal dokonalé výšky, které sklidily bouřlivý potlesk. Optimik ale vytasil i staré hity, mimo klasiky Amsterdam pánové „zabroukali" i letitou píseň Brouk, korunu všemu pak nasadila silná skladba Mít a držet. Jen zasvěcení vědí, že pochází z nikdy nevydaného alba Pomníček, kterému (snad) skupina v budoucnu dopřeje slibovanou oficiální pozornost. Propracovaná skladba má suverénní refrén, který byl pro mne v akustické verzi jasným hitem celého večera!

Ve všech písních jinak brilantně sóloval Andy Pour, jehož elektricko-akustický nástroj ideálně doladil zvuk; perličkou bylo pak zahostování Martina Zajdy na baskytaru. Sporé publikum každou píseň odměnilo silným aplausem, který byl rozhodně na místě. Optimik nezapomněl ani na poslední album Tour de Bor, ze kterého vybrali rozverně štiplavou Pane Doktor a korektně provokativní Seagal. Bez přehánění lze říci, že Optimik by dokázal ze svého repertoáru udělat i akustické dvojalbum a s ním dobýt velké sály. Pánové ale hrají pro radost, a ta se neměří čísly, ale autentickým prožitkem.

Ten byl v sobotu na správném místě, a to i při závěrečné třetině, která patřila opět svérázné trojici Naopak. Jejich nové skladby, které by podle mého názoru skupina měla bez váhání pouštět do studiového éteru, byly sice naživo neoposlouchané, ale ani jedna nebyla nudná! V Je nám to jedno zní čistokrevná rebelie, živelná Na trhu měla překvapivou gradaci, Půlnoční flám je s textem Víta Svobody vkusně předělaná lennonovka (všechna čest!), epicky pojatý song Phoenix nabídl chytlavý refrén. Prostě co song, to jiná nálada, a i hudební vyznění. Že si Naopak dokážou získat publikum, to pak dokázala legrační skladba Český jazyk, ve které si člověk uvědomí, jaká úskalí skrývá naše národní mluva. Střídání vokálních partů jen koření celkovou atmosféru. Nechci přehánět, ale neznám v současnosti podobně vyváženou folkovou produkci u nás. Kapela má s novými skladbami odvážně nakročeno na druhé studiové album, a pokud si nadále zachová nadstandardní dramaturgii i náladotvornou pestrost, tak se máme definitivně na co těšit. Ambiciózní trio přitom zároveň nezapomíná na kořeny českého písničkářství – závěrečná vzpomínka na Karla Kryla Píseň o žrádle byla s expresivním závěrem vskutku zlatým hřebem!