Festival Mezi ploty probouzí v lidech dobré vlastnosti

Karel Souček, 28. 05. 2018

Festival Mezi ploty, který o víkendu 26. a 27. května hostil rozlehlý park Psychiatrické nemocnice Bohnice, je vskutku ojedinělý, nezaměnitelný a originální. A nejde ani tak o to, že vám v celém areálu nenalijí ani kapku alkoholu, ale spíše o jeho poslání. Nenásilně, bez frází a velkých slov opravdu boří ploty a to v tom nejobecnějším slova smyslu. Tedy nejen mezi relativně zdravými návštěvníky a pacienty, mezi hudbou, divadlem, tancem a literaturou, mezi jednotlivými hudebními styly, ale také mezi členy rodiny, kteří si na sebe našli čas a na dekách hráli karty, povídali si, sdíleli společné zážitky.

20 tisíc ohleduplných návštěvníků

I když Bohnice během víkendu navštívilo dvacet tisíc lidí a občas byly uličky mezi scénami takřka neprůchodné, nezaznamenal jsem jediný byť jen slovní konflikt, tlačenice, předbíhání. A myslím, že důvodem nebyla jen absence alkoholu, ale především místo konání. Areál léčebny, plný zeleně, laviček a klidných zákoutí, přímo svádí ke zklidnění, ohleduplnosti, toleranci. Jakoby v lidech probouzel dobré vlastnosti.

Mezi ploty je festival, kde máte, zjednodušeně řečeno, tři možnosti. Buď jej strávíte s rodinou či přáteli na dece a jen občas se vydáte na svého oblíbeného umělce. Nebo zběsile pobíháte mezi jednotlivými (dvanácti!), od sebe poměrně vzdálenými scénami, abyste toho stihli co nejvíce. Třetí alternativou je, že si pečlivě vyberete koncerty či představení a ty si pak vychutnáte. Musíte se však smířit a, často dost bolestivě, vyrovnat s tím, že mnoho dalších zajímavých akcí, které byste na jiných festivalech určitě nevypustili, nestihnete.

Zvolil jsem třetí variantu, čímž se omlouvám mimo jiné Tomáši Klusovi, Lence Dusilové, No Name, Horkýže Slíže, Slze, Krucipüsku nebo Prago Union. Všechno však stihnout opravdu nejde a tyto muzikanty určitě potkám na řadě dalších festivalů nebo jsem je již na Mezi ploty viděl. Tentokrát jsem dal přednost spíše těm, kteří tak často nekoncertují.

Svěřit úvodní sobotní koncert v Central parku populární kapele Mňága a Žďorp byl od organizátorů skvělý tah. Tolik lidí v poledne před pódiem jsem už dlouho na žádném festu neviděl, chlapci kolem Petra Fialy nabídli průřez tvorbou a kromě zásadních hitů nechyběla ani novinka s příznačným názvem Žádnej strach. Daleko hutnější, syrovější, našlápnutější muziku přinesly následující Kurtizány z 25. Avenue, které už opravdu slíbily novou desku Mirek Dušín (ale tu avizovaly už loni). Každopádně zpěvák Kurz dokázal strhnout všechny přítomné a hudba Kurtizán umí dobít baterky snad každému otevřenému fanouškovi tvrdé hudby.

Není od věci si od muziky občas odpočinout

Chvilka pauzy, tak zkontrolovat Alternative stage, kde zrovna bavil svými vtipnými texty a hláškami písničkář Pokáč. Na Street music stage zase všechny přítomné roztancoval a rozskákal Cocoman, velký a veselý karneval mohl začít, na což navázaly i Mydy Rabycad a Fast Food Orchestra. Nejen mladí jim rádi a dobrovolně zobali z ruky. Není od věci si od muziky občas odpočinout, k čemuž bylo na Mezi ploty spousta příležitostí. Ať už na Scéně smíchu, kde v sobotu rozesmával například Luděk Staněk nebo Miloš Knor, Oáze pro duši, v níž se zájemci mohli projít třeba po střepech, nebo Divadle za plotem. Viděl jsem zde Depresivní děti s úžasnou a neobyčejně aktuální verzí Našich furiantů.

Nedělní program odstartovala v Central parku Tichá dohoda, která představila svoji Hlasitou revoluci. Brněnské trio Květy zahrálo písně ze svých dvou loňských alb a příjemná melancholie by se dala na Alternativní scéně krájet, což o něco později prodloužila kapela Jablkoň. Ještě jsme ale nebyli na Rodinně scéně, kde Sto zvířat přehrálo své album pro děti Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách. Ale neodpustilo si ani Ty vole, na základní škole, aby přítomné a skvěle se bavící děti předškolního věku věděly, co je čeká.

Rodinnou scénu roztančili i přes částečnou hlasovou indispozici Rudolfa Brančovského (pátý koncert v řadě) také Poletíme? Kromě provařených fláků zahráli i skladby z právě vydávaného alba Chce to hit! Mají jich požehnaně, což platí i o rozdováděném Kašpárkovi v rohlíku. Tančili fakt všichni, děti, rodiče i prarodiče, v koutku si podupával i Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhelmová.

Zklidnění na Alternativní scéně přinesl Michal Pavlíček a Monika Načeva, aby pak všechno rozvrátila skupina Mucha. Prostořeká a svobodomyslná Nikola Muchová to rozjela ve velkém, s ničím se nepárala a do publika pumpovala své energické songy Nána, Semeno, Chlapi sú kokoti, Erik, Matka, Pan Píča nebo Romka. Myslím, že si jejich bigbeat užívali i ti největší puritáni a možná si s rozjetou a nespoutanou energii vyzařující zpěvačkou zařvali i intelektuální refrén P...a.

A pokud už děti kultura nebavila, mohly s rodiči vyrazit na velké množství workshopů různých neziskových organizací, zasportovat si, zatancovat, vyrobit si megabublinu, vyzkoušet chemické pokusy nebo se naučit žonglovat. Rodiče zase mohli k diskusím s odborníky o aktuálních tématech (závislosti, spánkové poruchy, hypnoterapie...) využít Srdce jednotlivých zón.

Festival dobrých skutků

Mezi ploty je festivalem, kde můžete udělat hodně dobrých skutků. Už jen nákupem vstupenky nebo výrobků různých chráněných dílen podpoříte psychicky handicapované spoluobčany. Nebo koupením Nového prostoru, zasláním Dárcovské SMS či návštěvou nesmírně příjemné a útulné kavárny V. kolona. Další plot, který v sobě možná zboříte – pomáhat je příjemné. Zvláště, když se na vlastní oči přesvědčíte, jaký že to má smysl.

Přátelská atmosféra, krásné prostředí, bohaté občerstvení, pestrý kulturní program pro všechny generace, dokonalé počasí, bezchybná organizace i při tak obrovském množství lidí. Mezi ploty dávají smysl a Hudební knihovna je hrdá, že může být partnerem tohoto festivalu. Tak zase za rok.

Foto: Zuzana Juskaninová

GALERIE