Energetický okultismus v Divadle Archa

Sleep Token. Dle některých lidí jako Will Ramos, či Corey Taylor jedna z nejprogresivnějších a nejoriginálnějších současných metalových skupin zamířila podruhé během dvou měsíců do České republiky. Jejich první koncert během festivalu Rock For People byl silně poznamenán technickými problémy, které ovlivnily celý jejich set. Proto jejich druhý koncert je možno brát i jako částečná omluva divákům za předchozí nepodařené vystoupení. Skupina, která má šířit poselství, zkušenosti a znalosti tajemné entity, boha, jménem Sleep. Tato poselství skupiny kromě oblečení, znaků prostupují samotnými texty, které ačkoliv mají i světské poselství, tak jsou psány v přesmyčkách, symbolech a opisech.

Koncert se konal v Divadle Archa a hlavní vlna vstupenek byla vyprodána již během dvou dnů, další část poté do 13. července. Samotné nadšení bylo viditelné na fanoušcích už před samotným začátkem koncertu, kdy hodinu před otevřením sálu jich bylo sroceno v řadě na 300 bez ohledu na značně sychravé počasí a další přicházeli. 

Samotný koncert byl odstartován zprudka sérií tvrdších písní Chokehold, The Summoning, Hypnosis a Vore během kterých především zpěvák Vessel a baskytarista III nejdříve dostali publikum do varu a především poslední písní a Vesselovým fry screamem i určitou míru pocitů agrese. To ovšem okamžitě bylo schlazeno dvojící písní Like That a především emociální písní Nazarath, při které se několik fanoušků doslova rozbrečelo. Už při diskusích před koncertem někteří zmiňovali, že nejen u Nazareth k takovýmto mental breakdownům bude docházet, ale nejsilnější by byl v případě písně Blood Sport. Ta bohužel ale nezazněla.

Na Nazareth byly navázány 2 písně z posledního alba Sleep Token, Granite a Aqua Regia, za mě čiré vibe songy, které vás dokážou melodií pozitivně naladit. Po nich došlo na další silný emocionální moment způsobený písní Atlantic, který měl na fanoušky podobný účinek jako Nazareth. Následovala píseň, která je jednou z nejznámějších a mezi lidmi, minimálně co se do počtu zpívajících týče, nejoblíbenější – Alkaline. Po nich přišlo další „zpomalení" tempa za pomoci písní The Love You Want, Rain a Higher. Tou písní byla zakončena hlavní část show, po které následoval přídavek. Ten byl složen z The Night Does Not Belong To God a festivalové otevíračky Offering, která celé toto představení paradoxně uzavřela.

Je nutné zmínit i to, že playlist hraný skupinou byl úplně totožný s playlistem hraným o 2 dny dříve na předchozím koncertu v Manchesteru. Ačkoliv délkou cca 1 h 20 minut včetně přídavků by se dal řadit spíše ke kratším vystoupením, tak byl ovšem vykompenzován tím, že skupina nepromlouvá k posluchačům a veškerý čas je vyhrazen čistě pro zpěv.

Samotné vystoupení bylo emocionální, energetické a dokázalo fanoušky rozvášnit do takové míry, že se jimi vyzařované emoce dokázaly spojit do jedné fanatické vřavy. Celé to bylo zastřešeno obrovským hlasovým rozsahem Vessela, který se dokázal během vystoupení nesmírně přiblížit studiovým verzím písní. Worship!

Text a úvodní foto Michal Kocour

Foto v textu od RFP