Energetická nálož Skunk Anansie v SaSaZu

Předkapela So Good nastoupila poměrně nenápadně a skoro se dalo by jejich opatrný nástup mohl znamenat opožděnou zvukovku, zejména když se objevili za bicími a kytarou dva zakuklenci. Hned na to se ale na podium vyřítily zpěvačka a dvě vokalistky a nenechali nikoho pochybovat, že tohle podium jim patří. Sehraná pohybová choreografie střídala práci s publikem. Projevovaly se s notnou dávkou nekompromisní drzosti a samozřejmosti. A s takovým nástupem si kapela podmanila SaSaZu a pronikavé vokály daly tušit, že tohle je ta chemie, pro kterou se dostali na podium před Skunk Anansie.

Nasazení a přesvědčivost společně s chytlavými melodiemi i pohybem daly nakonec snad i trochu zapomenout na přítomnost samplu. Na druhou stranu je fakt, že malinké podium, jaké na ně v klubu zbylo ani nedávalo příliš možností shromáždit kompletní nástrojovou sestavu. Světla a zvuk trochu neslané nemastné, tak jak už to občas předkapely schytávají. Nicméně set byl krátký, ale účinný a kapela dala poměrně brzo slovo těm na které celé SaSaZu už čekalo.

Skunk Anansie neztratili absolutně nic a od Fóra Karlin se změnilo na jejich energii pramálo. Snad jen charismatický baskytarista Cass už nenosí své charakteristické dredy, ale tím výčet změn končí. Nastoupili poměrně temně osvětleni na trochu těžkopádnou „This Means War" a vše vypadalo tajemně a démonicky se zpěvačkou v mohutné kombinéze. Následovala „Charlie Big Potato" a „Because of You".

Skin střídala nálady podle témat v písních. Umí být neuvěřitelně démonická, až byste mohli mít pocit, že vás smete zničující energií a hned na to je jemná, lyrická až nakonec její úsměvy a práce s publikem prozradí, že je přitom všem i zároveň roztomilá. Navíc je stále plná hlubokých témat a poselství. Po několika písních promlouvala k publiku na témata, která jejich kapelu celou dobu provází. Odezva byla okamžitě souhlasná.

Set byl nabitý atmosférou a šlo snadno odposlechnout naprostý úžas u návštěvníků, kteří byli na Skunk Anansie poprvé. "To ne neskutečný, ta energie” "tohle není žádná tuctová popina, ale naprostej nářez”, "slyšeli jste, jak zpívá naživo? Neuvěřitelně silný!” Takové nadšení, potlesk, tanec a souhlasné skandování se dá vidět všude kolem. Když zazpívá Skin fanouškovi v první radě čelo na čelo, je životní zážitek na světě a lidské emoce naplňují po střechu narvané Sasazu.

Skunk Anansie se Skin v čele znovu dokázali, že jsou živou kapelou číslo jedna a zažít je na koncertě je snad povinnou výbavou milovníka moderní hudby. Síla, bezprostřednost, křehkost, naléhavá témata a názory ze kterých se neustupuje dělají z vystoupení komplexní zážitek. Samozřejmě, že si Skin neodpustila tanec uprostřed fanoušků stejně jako stage diving na konci koncertu. Nutno podotknout, že security odvedli skvělou práci s úsměvem na rtech.

Její komunikace s publikem je jedinečná a velmi podmanivá, fanouškům dává pocit, že i když zpívá na podiu, tak jsou součástí celé show a naprosto jí věříte, že jste pro ni osobně důležití. Až už Skin komunikuje s fanoušky jakkoli – posílá jim srdíčka nebo z legrace ukazuje svaly, tak je okouzlující a neuvěřitelně lidská. Závěrečnou „Little Baby Swastikkka" se kapela rozloučila a nezbývá než se těšit na nějaké příště. Doufejme, že jen, že to bude na jiném místě, protože dostat se z podobného koncertu ze SaSaZu autem prostě je malinko nekomfortní, ale zase vás nemusí mrzet, že jste oželeli teplé pivo z lahve.

Autor reportáže a fotografií Lukáš Vondra