Dynamická Horečka sobotní noci roztančila Prahu naposled

Muzikál, vycházející ze slavného filmu s Johnem Travoltou v hlavní roli, pod režisérskou i choreografickou taktovkou Jána Ďurovčíka v rytmu písní legendární skupiny Bee Gees, se publiku pražského Divadla Kalich předvedl ve své derniéře 18. prosince. Nápadité kostýmy, barevné světelné efekty a především precizně propracovaná tanečně-hudební jízda pulzovaly na zdejších prknech bohužel naposled.

Melodická hudba, třpytivá scéna, poctivé provedení a strhující taneční a pěvecké výkony jsou nejsilnějšími stránkami tohoto disco muzikálu. Nespoutanost, živelnost a rytmus dominují Horečce od začátku až do konce. Dynamika, emoce a hravost prováděly derniéru po celou dobu a nechyběly také vtipné improvizační vsuvky, jak už to v těchto grand finále bývá zvykem.

Tomuto oblíbenému muzikálu se povedlo vtáhnout své publikum do děje naprosto přirozeně a dokonale. Tleskalo a zpívalo s protagonisty od začátku až do konce, včetně několika přídavků. Prvnímu dějství dominují skupinová taneční čísla, zatímco to druhé se věnuje více ději s duety a sóly hlavních hrdinů. Závěr vygraduje v tradičním medley, doslova královském završení celého představení.



Excelentní výkony, jako se na slavnostní rozlučku sluší a patří, podala řada herců. Tony Manero ve ztvárnění Jana Kříže předvádí na tanečním parketu úchvatné, doslova dechberoucí výkony. Značně vyzrálý je také jeho herecký a pěvecký projev. Suverénní, přirozený, důvěryhodný. Na slavnostní derniéře se vedle něho objevil i jeho neméně autentický alternant, Přemysl Pátek. V plynulém a sehraném tandemu se oba herci prostřídávali na jevišti plynule, často za doprovodu humorní improvizace a komických situací, ve kterých se herci často neubránili ani smíchu, což působilo velice přirozeně a sympaticky. Nepřehlédnutelný je také sugestivní finiš Jana Tenkráta ve vedlejší postavě Bobyho. Ze začátku nevýrazný stín Tonyho - Boby - eskaluje své vypjaté emoce v bouřlivém tragickém závěru. Ocenit nutno také výkony Alžběty Bartošové v roli Stephanie i Marie Křížové coby Annette. Nepřehlédnutelnému Michalovi Pleskotovi je jeho role otce také doslova šita na míru.

Vyzvednout nutno také scénu Martina Černého, minimalistickou, přesto efektně sladěnou, zdůrazňující zejména hru světel a zrcadel. Pod barevné hravé retro kostýmy se podepsala Zuzana Straková. To vše, propojené s neotřelou a jedinečně svou choreografii Jána Ďurovčíka, tradiční zárukou preciznosti a smyslu pro detail, nabízí kompaktní celek připomínající nekončící diskotéku, na jejímž pozadí se formují a dozrávají osudy hrdinů příběhu. Ocenit lze také hudební aranžmá, libreto je však v některých pasážích podstatně slabší. V závěru vyznívá bohužel částečně nedotaženě, tragické vyvrcholení pak ve finále skoro zanikne. 



Ústřední motto tohoto oblíbeného muzikálu, příběhu o hledání sebe sama, smyslu života, a hlavně o nacházení odpovědí na otázku, jak žít své sny naplno, nemoralizuje. Naopak, poselství skrývá hluboce uvnitř, v navenek nablýskaném hravém šatu, za doprovodu tónů ústřední melodie „Night fever, night fever…" Legendární hity skupiny Bee Gees jsou zde už jenom pomyslnou třešničkou na dortu. Představení sice končí, ale v divácích rezonuje ještě dlouho poté, co padne opona a bohužel v tomto případě, v Praze již naposled.