Dušan a Berlin išli do mesta

V pražském klubu Roxy ve čtvrtek 13. listopadu vystoupila slovenská kapela Berlin Manson společně s raperem Dušanem Vlkem. O tom, že jsou na turné rovnocenní partneři svědčil fakt, že na rozpisu byl psaný první headliner a druhý headliner, takže jsme do samotného koncertu nevěděli, koho vlastně uvidíme prvního. Roxy to nakonec provařilo, ok, tak první bude Dušan.

Před klubem se hned po otvíračce vytvořila poměrně dlouhá fronta. Koncert byl pár dní předtím těsně před vyprodáním, tak myslím, že se nakonec i vyprodal. Většinu čekajících tvořili alternativně vyhlížející mladí lidé. Nerada jsem na akci nejstarší, takže mě potěšilo, že se nakonec objevilo i pár starších kousků. Mladí byli ale jednoznačně v převaze.

Půl hodiny před avizovaným začátkem se už zaplnily první řady u podia. Podle rozhovorů, které jsme vyslechla, lidé přišli hlavně kvůli Dušanovi Vlkovi. A také se ho nakonec dočkali jen s patnáctiminutovým zpožděním. Diváci ho hltali od první minuty a ochotně doplňovali texty písní, které on vynechal. Já jeho tvorbu neznám, ale písničky byly hodně politicky a proukrajinsky laděné, zazněla i kritika jmen současné slovenské vlády.

Hned brzy na začátku si Dušan pozval na podium hosta, a tím nebyl nikdo jiný než Temný Rudo, současný zástupce alternativního slovenského rapu. Celá Roxy tancovala, rapovala, skákala a zpívala, evidentně je Dušan u nás hodně oblíbený. „Ahoj temnota, si moja Bestie", znělo prostorem. Očividně jeho texty souzní s názory mladých a dotýkají se témat, která je zajímají.

Dušan Vlk odehrál plnohodnotný hodinový set, tak Berlin Manson začínají také trochu se zpožděním. Dole v kotli je pořád dost plno a když dorazí na stage zpěvák Adam Dragun první řady fanynek začínají šílet. Je to přesně ten typ zpěváka, který není prvoplánový model, přesto srší obrovským charismatem.

Jako první zazní Alternative fur Disneyland, úvodní píseň posledního alba. To album mám nejradši, je sice pořád plné boje proti fašismu, kapitalismu a jiným -ismům, ale zároveň je podle mě míň zvukově alternativní, víc melodické, a přesto pořád Berlin-Mansonovské.

Adam s plným nasazením pokračuje písněmi Srdce, nebo 2000. Za zády se nám začínají rozjíždět parádní moshpity. Ta energie je neuvěřitelná… do toho Tomáš Tabiš buší do bicích a Patrik chodí sem tam s kytarou a občas se hodně nakloní nad diváky, že mám i strach že na ně spadne… Nakonec ten, kdo se válí po zemi je Adam, v rámci prožitku z hudby. Asi.

Následují zase starší pecky Kde budeme bývať a Polámeme svoje ID. Adam komunikuje, vysvětluje pohnutky, které vedly k jaké písni. Zároveň vybízí k podpoře ostravské osady Bedřiška a kdo neví, ať si to vygooglí. Pravděpodobně googlím jen já, mladí jsou v obraze.

Následuje Vyhor a Hotel Kyjev, všude se valí mlha, je vedro a atmosféra by se dala krájet. Bohužel je už přesně 22 hodin a musí se končit. Adam se ptá publika, „Kolik je hodin? Aha 21,45 tak máme ještě tři tracky", a zve si na podium speciálního hosta, zpěvačku Katarziu a společně dají píseň Nemám koho obdivovať, opět jedna starší, z alba Poor but sexy.

To už ale já mizím nahoru do patra, dole dav ožil ještě více a je tam opravdu přeplněno. Nahoře je bohužel otřesný zvuk, takže písničku Varovný prst, kterou Berlin natočili spolu s Dušanem si moc neužiju, stejně jí zahráli jen kousek, prostě už bohužel opravdu konec kvůli nočnímu klidu.

A zatímco část obecenstva už běží do šaten stát frontu na kabáty, část zůstane dole a nechá si od kluků podepsat co můžou. Ruce, plyšáky, nebo duhové vlajky. Určitě pro mnohé vrchol večera a nezapomenutelný zážitek.

Škoda toho zkráceného setu, tak snad brzy, někde jinde, někdy jindy.

Smrt Fašismu.