Dopaminová klinika Meet Factory

Dopamin, rockovou loli a švédský žánrový mixér, tohle vše do Prahy přivezli Normandie. Ti ve středu úřadovali v klubu MeetFactory, kde se sešel slušný počet českých fanoušků. Chlapci z kapely nejsou pro náš český rybníček žádnou neznámou, už hezkých pár let se svojí kombinací metalcoru a alt rocku přijíždějí potěšit fanoušky i k nám. Nejenže přijeli s novým albem DOPAMIN, ale přivezli i další dvě kapely, Self Deception, kamarády ze Švédska, a As December Falls.

Hned ze startu si klub podmanili Self Deception svojí neotřelou kombinací hudebních žánrů, kde drze kombinují cokoliv se jim dostane do rukou. Rock, metalcore, rap, elektro, nic jim není cizí a já to prostě miluji. Jen je velká škoda, že jejich čas na stage uplynul mrknutím oka a stejně jako skvěle kombinují žánry, tak i kombinace členů kapely je dost zajímavá, doporučuji se kouknout na fotky. budete vědět co myslím. Členové jsou tak trochu vtipálci a frontman Andreasovo se svým: ,,Kde je kurva můj basák?” upozornil zbytek MeetFactory, že jeden člen kapely se ztratil v davu fanoušků vypadající jako vánoční stromeček plný světýlek.

Druhá kapela určitě nebyl žádný čaj o páté, i když As December Falls jsou Britové, tak tahle rocková šílenost infuzovaná punkem s příměsí popu vás prostě musí bavit. Nebyl to takový masakr jako Self Deception, ale kdo by to frontmance Bethany neodpustil, hlavně když tak trochu vypadá jako kombinace tvrdé rockerky, loli a vysmátého anděla. To potom odpustíte i nemalé problémy se zvukem. Možná jsem to zaspal, ale až tady jsem zaregistroval, že rozjetý dav dělá moshpit, nebyl sice největší, ale za to se jich během vystoupení podařilo udělat hned několik, celkem lituji všechny ty malé slečny v něm.

No a zlatý hřeb večera, Normandie. Skvělý zvuk, performance, všechno prostě. Vždy mám pocit, že kapela, která vystupuje na závěr jako headliner, má prostě lepší ozvučení, a to jsem pocítil už když chystali bicí. A když se rozezněly první tóny prvních songu, tak až v tenhle okamžik všichni v MeetFactory nechali klubem proudit tu správnou energii. Všichni zpívali jako jeden sbor, skoro, přeci jen někteří si všechny texty nepamatují, ale i tak se chytali slov. Převážná většina si další den určitě dopřála nějakou tu pastilku na bolest v krku. Atmosféru doplňovaly všudypřítomné poskakující žluté balónky se smajlíkem.

Dopamin. Nejen nové album,které nám přivezli, ale taky štěstí, které všem rozhodně proudilo krví v extrémním množství. Nové songy, staré songy, dopřáli nám průřez celou svojí historii, a tak si každý přišel na své. Skoro každý skákal, tancoval v moshpitu nebo jen tak tleskal do rytmu, ale každý se ten večer bavil. Tady Normandie prostě a jednoduše padli na úrodnou půdu. Bylo vidět, že si to užívají jak členové kapely, tak i fanoušci, obsluha baru a ostraha. Na závěr každému, kdo nepřišel, vzkazuji jen jediné: ,,Kde jste kurva byly když né tady??”.

Jan Beránek