Děkujeme Markétě a celému MarZu, že můžeme slyšet jejich tóny

„Děkuju všem lidem, který chtěj slyšet moje tóny," zpívá Markéta Zdeňková ve skladbě Beru si zpátky svoji sílu. Po poslechu eponymního alba kapely MarZ jistě mnohé napadne pravý opak: „Děkujeme Markétě, že můžeme slyšet její tóny." Jsou od prvního, až do toho posledního propracované, stylově svobodné, lyrické i rozpustilé, melodicky a rytmicky poutavé, přímé i magické a plné nečekaných a osvěžujících překvapení.

Poděkování však patří nejen skladatelce, textařce, zpěvačce a kytaristce Zdeňkové, ale i dalším čtyřem členům MarZu. Markéta je především písničkářka a její silné skladby by skvěle zněly i se španělkou, ale díky dalším kytarám, syntezátorům, bicím či Janouškově nepřeslechnutelnému a náladotvornému trombónu (a nápaditým aranžím) dostávají další odstíny, barvy a vyznění. A je úplně jedno, zda disponují folkovým, jazzovým, rockovým či popovým kabátkem, výborně fungují dokonce i v rytmu ska.

Markéta Zdeňková patří k nejosobitějším českým zpěvačkám. Její hlas je hodně výrazný, může se pyšnit velkým rozsahem a s naprostou přirozeností střídá různé výrazové polohy. Podle potřeby nese její hlas něžnost, pohlazení, pochopení, touhu, odhodlání, radost, smíření, štěstí, ale také ironii a sarkasmus. Zpívá jemně, ale umí se do toho i pořádně opřít. Důležité je, že je v každé poloze věrohodná i autentická, posluchač jí věří každé slovo.

Kombinaci lehkého, vzdušného jazzu s jemným rockem přináší úvodní skladba Ze dvou krví. Za pozornost v ní mimo jiné stojí originální metafory („cítím se jak Berlín") nebo náladotvorné sólo trombónu podmalované dalšími nástroji. Jen akustická kytara a zpěv, to je něžný začátek Olympu. S dalšími instrumenty písnička rozkvétá a směřuje od folku k rocku, Markétin jemnější zpěv skvěle doplňuje hlubší hlas Štěpána Janouška. Na silné atmosféře je vystavěná melancholická Oliva, představitelka alternativního, dynamického folku.

Energický šanson, který trombón posouvá až někam na Balkán, přináší písnička Něco zvláštního. Propracovaná, hudebně bohatá skladba často mění tempo i náladu a delší instrumentální pasáže je radost poslouchat (mimochodem, deska šansonů by Markétě náramně slušela). Interlinda navodí náladu k Lindě, melodické, rytmicky výživné hitovce, jejíž atmosféru dotvářejí střídmé samply. Poutavý příběh Lindy, která žije ve snech. „Má hlavu v nebi a my v kanálu."

Magická, šamanská, na rytmu vystavěná skladba Beru si zpátky svoji sílu je strhujícím zážitkem, kombinujícím uhrančivou alternativu s popovým refrénem, což působí naprosto přirozeně. Erotikou nabité Kamaše představují temperamentní, v rytmu skáčka roztančený šanson. Markéta si ho pěvecky náramně užívá a její hlas lehce přeskakuje mezi touhou a sarkasmem. Jemný začátek zdobí Strach, s přibývajícími nástroji nabírá tato píseň o touze na síle a skutečnou lahůdkou je pak krásná jazzová pasáž.

O tom, že blízko je relativní pojem („lidi jsou blízko, přesto se nenajdou"), vypráví křehká, průhledně čistá a posmutnělá písnička Blízko. V písni Goya Markéta Zdeňková dokazuje, že nemá problém ani s angličtinou. Skladbu zdobí silná atmosféra, křehké sloky v kombinaci s chytlavým refrénem, neskutečný drive, který graduje až někam ke stadiónovému rocku, a zpěvaččino obrovské nasazení. Závěrečnou skladbu Doma otevírá čistý a´capella zpěv Markéty a Štěpána a píseň mimo jiné ukazuje, jak křehká síla může ve folku být. A tím to zdaleka nekončí, protože ihned máte chuť si nahrávku pustit znovu.

Posluchače si totiž získá nejen nápaditou hudbou a skvělými pěveckými i instrumentálními výkony, ale také texty. Ty jsou hodně osobní, ale zároveň mají univerzální platnost. Jsou plné originálních rýmů, slovních spojení a metafor a zabývají se především vztahy, sny a touhami.