Debut kapely Ametyst je prostě Soft, Freezy i Dolce

David Doubek (Ventolin) je na tuzemské elektronické scéně již etablovaným zpěvákem, multiinstrumentalistou, skladatelem a textařem. V covidovém bezčasí, kdy se nejen jemu stýskalo po kamarádech, z občasného a nezávazného muzicírování vykrystalizovala regulérní kapela Ametyst. Vznikla jen tak pro radost, bez velkých ambicí, což je na debutovém albu Soft Freezy Dolce znát.   

Kromě Davida Doubka tvoří Ametyst zpěvačka Markéta Levínská, kytaristé Štěpán Uherka a Jan Hanyš a houslistka Klára Doubková. Oproti Ventolinovým sólovým projektům je tak zvuk kapely pochopitelně bohatší, pestřejší, barevnější, i když elektronika stále převažuje. Kromě diska debut nabízí i rock, techno, punk nebo reggae. A výrazný rozdíl je i v textech, jejichž autorkou je Markéta Levínská, v porovnání s těmi Ventolinovými jsou poetičtější, melancholičtější, lyričtější a mají blíže k poezii.    

Úvodní skladbu Když tančím otevírají syntezátory s velkou podporou pestrých samplů, k nimž se postupně přidávají další nástroje. Hravá, vzdušná, energická oslava tance a touhy neradovat se z něj sám vtipně kombinuje češtinu s angličtinou. „Když tančím, ocitám se na druhém konci galaxie. And where are you?". Tato slova vám budou ještě dlouho znít v uších.   

Syrovější, temnější začátek otevírá Ostří reality. Píseň pozvolna rozkvétá, přibývá různých zvuků, nesoucích emoce, a vše graduje k temperamentní techno-rockové jízdě. Ocenit je třeba i zapojení kytar a houslí Kláry Doubkové, sice spíše sporadické, ale velice funkční. A také výrazný zpěv Markéty Levínské, v otvíráku melodičtější, zde ostřejší. „Cítím jen bolest svého těla, tvá radost mi uniká. Cítím jen tep svého srdce, to tvoje pro mne netiká." Posmutnělý text skladby Cítím jen chlad provází lehká, zvonivá, melodická, veselá hudba. Kontrasty zde fungují parádně.   

Pomalejší Oceáno vyznívá alternativněji, melancholicky, téměř meditativně, Potok naopak tanečněji, rockověji. Skvěle šlapající, naléhavý song se zvuky dechů, vlivy nové vlny a poetickým textem. Tajemná, pomalá, syrovější, temnější, hypnotická - taková je písnička Pátrám po ztracených místech se silnou psychedelickou atmosférou.   

Švestky představují taneční pecku s výrazným rytmem, náležitou gradací a pestrým zpěvem Markéty Levínské, který místy střídá s vyprávěním peprných historek. A odkaz na Filipa Topola a Psí vojáky není jenom v textu, ale také v magické, uhrančivé náladě písně. O závěr se postará zvukově bohaté reggae Vítr a divoké husy, jehož text je plný poetických obrazů. „Zabalím se do listí, vezmu si závoj z mlhy".   

Debut kapely Ametyst je radostnou, příjemnou záležitostí, která je navíc plná invenční hudby a pocitových básní. Při opakovaných posleších vždy spolehlivě objevíte něco nového, zajímavého, podnětného. Na dlouhé zimní večery ideální nahrávka.